Ostře sledované vlaky přehled

dnes

Ostře sledované vlaky je kratičká novela z konce 2. světové války a taky moje poměrně srdcová záležitost. Tvorbu Bohumila Hrabala mám velmi ráda, jeho styl vypravování je poutavý a nedostatek čárek nabádá k tomu, aby čtenář přehltl knihu na jeden nádech. Ačkoli se příběh odehrává ve válce, vyskytují se zde spíše humorné situace. S výpravčím Hubičkou se musí zasmát prostě každý. Na ani ne stovce stránek je vyobrazen poměrný klid železniční stanice a autor tím ukazuje jinou stránku 2. světové války než jen koncentrační tábory, s nimiž se v novodobé literatuře roztrhl pytel. Dílo doporučuji ať už jen tak ke kafi či přímo k maturitě.

,,…skrz ten natřený drát jsme se políbili, a když jsme otevřeli oči, ona měla na ústech takovou červenou kundi*ku a já taky, rozesmáli jsme se a od té doby jsme byli štastni.“

17.12.2024

"Tichá voda břehy mele...."

Ano, po této knize jsem sáhla ve svém životě už podruhé. Poprvé na střední škole a teď, abych splnila výzvu na databázi knih.
Dlouhá předlouhá souvětí, dlouhé myšlenky, ale krátké činy hlavního hrdiny jsou i na těch pár stránkách náročné.
Pasáže se zvířaty mi dělaly stejně zle tenkrát i teď. V době mého mládí mě kniha noslovila, ale teď je mi bližší možná trochu tím, protože manžel dělal strojvedoucího a ano, vztahy jsou tam trochu specifické. Erotika až perverze, kterou je kniha protkaná není pro ně zcela cizí.
Hrma, Hrdlička, Zdenička. Na ně nelze zapomenout, stejně jako na filmové zpracování této známé knihy autora v podání režiséra Jiřího Menzela. Film získal v roce 1968 Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Ano, ta doba byla hrozná, ano vlaky byly sledovány, to je podstatné, nikoliv razítka na zadnici a slabá výdrž nevinného mladíčka Miloše.
Konec mi poprvé a snad naposled vzal dech.