Ostrov včerajšieho dňa přehled
Umberto Eco
Tretí román úspešného talianskeho spisovateľa, autora slávneho románu Meno ruže, sa odohráva v 17. storočí, v období tridsaťročnej vojny a moreplavieb. Ecovo rozprávanie zahŕňa celú rekonštrukciu dobového poznania a životného štýlu: cestovateľstvo, astronómiu a astrológiu, mastičkárstvo i mágiu. Verše prebásnili Viliam Turčány a Mária Štefánková... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1998 , Slovart (SK)Originální název:
L'isola del giorno prima, 1994
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ostrov včerajšieho dňa. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (31)
Kdysi jsem četl jako čtrnáctiletý a byl to Ecův průměr, po třiceti letech musím uznat, že se jedná o dílo skvostné, námětem, vhledy, obrazotvorností, teoriemi..Toho člověka čtenář může milovat nebo nepochopit..
Tak to bolo náročné ale zaujímavé čítanie. Milujem to, ako Eco v príbehu podáva vtedajšie konšpiračné teórie a stavia na tom svoj svet. Ešte výraznejšie to možno vidieť v Baudolinovi. Dokonalý filozofický úlet.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ostrov včerajšieho dňa v seznamech
v Právě čtených | 7x |
v Přečtených | 323x |
ve Čtenářské výzvě | 10x |
v Doporučených | 15x |
v Knihotéce | 216x |
v Chystám se číst | 80x |
v Chci si koupit | 19x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2005 | Jméno růže |
2011 | Pražský hřbitov |
2001 | Foucaultovo kyvadlo |
2015 | Nulté číslo |
2001 | Baudolino |
Je to balzám pro čtenářovu duši, když narazíte na historický román, který se drží dobových reálií, cituje dobové knihy, román, v němž sedí politické události i kulturní milieu a který je navíc psán stylem ala období, do něhož je zasazen. Ale když si autor dá tu práci a snaží se proniknout i do dobového myšlení včetně tehdejší pověrčivosti, fám, konspirací a slepých uliček tehdejší vědy (prášek, pes zraněn zbraní, s kterou je manipulováno na druhém konci světa), dostáváme se ještě o úroveň výš.
Hlavní hrdina Roberto de la Grive z rodu Pozzů ze San Patrizia (jméno podle umbrijské studny? - asi mi něco důležitého uniká...) je opět Ecovým krajanem, autor v této knize zužitkoval svou vášeň pro dobrodružné romány, Tři mušketýři z textu místy škádlivě vystrkují růžky, zvláště v pasážích, Robertova domýšlení si Ferrantova působení v Paříži, Mazarin s Colbertem udělají z Ferranta "muže se železnou maskou" a nemohla jsem přehlédnout Angeliku (preciózka Lilie, vydávající se na moře v chlapeckých šatech).
Škoda jen, že nejsem tak sečtělá jako Eco, abych pochopila jeho narážky a odkazy, ani tak zapálená do politiky a válek, abych dovedla docenit ty veletoče, k nimž docházelo při obléhání Casale - Francouzi, Španělé. Ale jako obrázek fungování (či spíše nefungování) válečné mašinérie je to skvělé, úplně mi to připomnělo text Zdeňka Vybírala z knihy "Symbolické jednání v kultuře raného novověku", kde jsou vylíčena rámcově podobná úskalí válečného tažení Jana Kociana do Osijeku, jaká líčí i Eco. V úvaze Robertova otce o tom, že je nutné jet do Casale a nechat se tam pozabíjet, jsem si zase připomněla knihu Karla Michala "Čest a sláva".
Celá ta fantasmagorie se zeměpisnými šířkami (které uměli určit) a délkami (které určit neuměli), s ostrovem, na němž je ještě včerejšek a vy se k němu nemůžete dostat, působí ale ve výsledku spíš dojemně, v závěru je nám Roberta hluboce lidsky líto. Plave sice vstříc své oranžové holubici a své zkáze, která by ho však čekala i na lodi.
Nevíte někdo, zda si současná italská spisovatelka, jejíž totožnost nebyla ještě odhalena, zvolila svůj pseudonym právě podle této knihy?