Osud mě má rád přehled
Simona Monyová (p)
„Budu mít dítě.“ Otec se prudce vymrštil od stolu. Odkopnutá židle se s rámusem skácela na zem. „Zopakuj to!!!“ zařval. „Budu mít dítě, ale na otce se mě neptej, táto,“ řekla co možná nejpřívětivěji. „Tak ty máš parchanta, a ještě si budeš diktovat podmínky, ty couro! Jsi stejná jako moje matka! Já bych tě…!“ Rázně máchl zvednutou paží a naznačoval pohlavek, ale Danielu neudeřil. V obličeji zbrunátněl a namáhavě, s hlasitým sípotem oddechoval. Pak zvedl převrhnutou židli, těžce na ni dosedl a chraptivě mumlal: „Nejsi moje dcera, ty už nejsi moje dcera…“... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Osud mě má rád. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (46)
Pohádka pro dospělé, aneb jak se z ošklivého kačátka bez ambicí stane úspěšná žena, která přesně ví, co od života chce a pro niž vzplane nejedno mužské srdce, ale ona touží pouze po jednom jediném muži - Muži svého života a ne jenom jejího.
Odpočinkové čtení na pár hodin. V danou chvíli jsem podobný žánr číst chtěla, takže se mi to líbilo jak po obsahové stránce, tak stylistické.
Příběh, který patří k rané tvorbě Simony Monyové. Sladké potěšení na jedno odpoledne nebo večer. Jak mladá dívka nakonec ke štěstí příšla. Netvrdím, že se to nemůže stát, ale ale mám raději realitu než romantiku. A netvrdím, že reálný příběh nemůže být krásný. Určitě ano. Realita se vším všudy se v knihách Simony začala objevovat a převládat až později...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Osud mě má rád v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 378x |
ve Čtenářské výzvě | 26x |
v Doporučených | 10x |
v Mé knihovně | 71x |
v Chystám se číst | 40x |
v Chci si koupit | 15x |
Autorovy další knížky
2011 | Srdceboly |
2003 | Tchyně a uzený... |
2006 | Sebemilenec |
2005 | Krotitelka snů |
2011 | Citová divočina |
Jedna z prvních knih Simony Monyové a trochu netypická pro její pozdější tvorbu. Jako každou její knížku jsem i tuto přečetla na jeden zátah, ale jsem ráda, že jsem jí nečetla jako její první.