Osud mě má rád
Simona Monyová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270754/bmid_osud-me-ma-rad-zuA-270754.jpg
4
204
204
„Budu mít dítě.“ Otec se prudce vymrštil od stolu. Odkopnutá židle se s rámusem skácela na zem. „Zopakuj to!!!“ zařval. „Budu mít dítě, ale na otce se mě neptej, táto,“ řekla co možná nejpřívětivěji. „Tak ty máš parchanta, a ještě si budeš diktovat podmínky, ty couro! Jsi stejná jako moje matka! Já bych tě…!“ Rázně máchl zvednutou paží a naznačoval pohlavek, ale Danielu neudeřil. V obličeji zbrunátněl a namáhavě, s hlasitým sípotem oddechoval. Pak zvedl převrhnutou židli, těžce na ni dosedl a chraptivě mumlal: „Nejsi moje dcera, ty už nejsi moje dcera…“... celý text
Přidat komentář
Pohádka pro dospělé, aneb jak se z ošklivého kačátka bez ambicí stane úspěšná žena, která přesně ví, co od života chce a pro niž vzplane nejedno mužské srdce, ale ona touží pouze po jednom jediném muži - Muži svého života a ne jenom jejího.
Odpočinkové čtení na pár hodin. V danou chvíli jsem podobný žánr číst chtěla, takže se mi to líbilo jak po obsahové stránce, tak stylistické.
Příběh, který patří k rané tvorbě Simony Monyové. Sladké potěšení na jedno odpoledne nebo večer. Jak mladá dívka nakonec ke štěstí příšla. Netvrdím, že se to nemůže stát, ale ale mám raději realitu než romantiku. A netvrdím, že reálný příběh nemůže být krásný. Určitě ano. Realita se vším všudy se v knihách Simony začala objevovat a převládat až později...
(SPOILER) Byla to taková pohádka pro romantičky na jeden večer. Příběh mě bavil, i když se ani zdaleka nedá věřit všem “náhodám”, díky kterým se Daniele tak dařilo. Ale strašně se mi líbilo, jak vřelý a krásný vztah měla ke své dceři, to na mě zapůsobilo z celé knihy nejvíc.
Z této knihy ve mě zůstalo mnoho .Určitě budu ještě časem znovu číst. Dojemný a krásný příběh .
Krásný romantický příběh na jeden večer. Už dávno jsem přečetla všechny knihy Monyové a tato byla poslední, která mi chyběla. Jsem ráda, že jsem ji konečně sehnala. Je hodně jiná než většina autorčiných knih, zřejmě měla v té době ještě optimističtější pohled na svět a muže, bez špatných zkušeností, které vedly k jejímu tragickému konci. Právě v těchto dnes se vzpomíná výročí jejího úmrtí a já tak opět zalitovala, že už si od ní nic nového nepřečtu.
(SPOILER)
Některé lidi potkáte v životě jen jednou, některé víckrát a jiní vám uplně změní život.
Příběh marurantky Daniely, matky Daniely, bytové architektky Daniely.
Přečetla jsem dost knih od Monyové, takže kdybych to nevěděla, tak tuto knihu bych na ni netypovala. Je zřejmé, že jde o autorčinu prvotinu, jednoduchý, předvídatelný příběh o Popelce+...a byla svatba a žili šťastně až do smrti. Nekritizuji, ale chci konstatovat, že jak šel se spisovatelkou život, tak se v jejích knihách objevovala podstatně jiná témata. Ale to je asi spíš smutné...
Příjemná kniha na jedno odpoledne. Holt hlavní hrdinka měla štěstí i přes těžký začátek, ale za to jí patří obdiv.
No co k tomu dodat, oddechovka pěkná to sice jo. Ale!! Rozhodně mi vadilo, jak hlavní hrdinka srovnávala všechny muže ve svém životě s tím jedním. To byla pitomost a tím se mi zprotivila, neboť na začátku, kdy šla z onoho maturitního večírku, ho potkala, prohodili spolu snad jen tři slova a "vlítli na to" (pardón). A ráno se jí jen představil a řekl jí, že jí děkuje. Nebo teda neumím číst, ale pochybné srovnávání mužů s ním. To mi prostě vadilo. Ale jinak příjemné čtení. I když trochu naivní v dnešní době, kdy málokterá maminka, co se ocitne "na ulici" a bez přátel a rodiny má takové štěstí, že má bohatou babičku, která ji zařídí a zaplatí všechno. Takže za mě to řadím mezi hezké pohádky.
Krásně oddechová kniha, čtená jedním dechem, Monyová se čte vždy skvěle. Toto dílo je výjímečně optimistické a uvítal bych i její pokračování.
Moc příjemný příběh o tom, jak se z ošklivého káčátka stala krásná a úspěšná žena. A ještě musím vyzdvihnout super babičku, protože u jejích hlášek jsem se opravdu bavila.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2011 |  Srdceboly |
| 2003 |  Tchyně a uzený... |
| 2006 | Sebemilenec |
| 2005 | Krotitelka snů |
| 2011 | Citová divočina |
Jedna z prvních knih Simony Monyové a trochu netypická pro její pozdější tvorbu. Jako každou její knížku jsem i tuto přečetla na jeden zátah, ale jsem ráda, že jsem jí nečetla jako její první.