Osud mě má rád
Simona Monyová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270754/bmid_osud-me-ma-rad-zuA-270754.jpg
4
204
204
„Budu mít dítě.“ Otec se prudce vymrštil od stolu. Odkopnutá židle se s rámusem skácela na zem. „Zopakuj to!!!“ zařval. „Budu mít dítě, ale na otce se mě neptej, táto,“ řekla co možná nejpřívětivěji. „Tak ty máš parchanta, a ještě si budeš diktovat podmínky, ty couro! Jsi stejná jako moje matka! Já bych tě…!“ Rázně máchl zvednutou paží a naznačoval pohlavek, ale Danielu neudeřil. V obličeji zbrunátněl a namáhavě, s hlasitým sípotem oddechoval. Pak zvedl převrhnutou židli, těžce na ni dosedl a chraptivě mumlal: „Nejsi moje dcera, ty už nejsi moje dcera…“... celý text
Přidat komentář
Toto byla vážně Monyová? Moje 20. kniha od této autorky a prvně mi přišla úplně, ale úplně jiná. Možná plná optimismu, možná až moc pohádková... a místy i moc zidealizovaná (Danielin komentář Michala: "Byl to báječnej kluk..." ?!). Knížka se dobře četla, ale na mě děj měl až moc rychlý spád na to, abych se sžila s hrdinkou.
Skvělé počteníčko, asi se brzy do této knížky začtu znova, a možná i do více jejích románků....
První "monyovka", kterou jsem četla. Líbila se mi a díky ní jsem začala romány téhle autorky číst.
Dokud se daří, tak není důvod mít starosti, Ale není člověka, kterému by se dařilo stále, proto se říká, že život je boj.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2011 |  Srdceboly |
| 2003 |  Tchyně a uzený... |
| 2006 | Sebemilenec |
| 2005 | Krotitelka snů |
| 2011 | Citová divočina |
Nejslabší knížka této autorky. Četla jsem skoro všechny, ale tahle mi spíš připomínala obyčejnou červenou knihovnu...Velké zklamání.