Osudná vejce přehled
Michail Bulgakov
Profesor V. I. Persikov vynalezne paprsek, který urychluje buněčný růst a množení. Ve stejnou chvíli v Rusku pomřou všechny slepice. Jeden člověk, který se jmenuje Osud, chce použít paprsku k namnožení slepic z dovezených vajec. Profesor Persikov to však nechce dovolit, paprsek se musí zkoumat. Chce to zkoumat na plazech a na pštrosech. Omylem se zamění zásilky slepičích a plazích vajíček a jelikož Osud není biolog a nepozná rozdíl, začne množit hady a pštrosy. Ty narostou do obřích rozměrů a mají velmi rychlou schopnost množit se. Nikdo si s tím neví rady, vojsko prohrává bitvy proti plazům…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2000 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
Роковые яйца (Rokovyje jajca), 1925
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Osudná vejce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)
sci-fi motivem tajemných paprsků se ve své době inspirovalo mnoho spisovatelů; odpovídalo to vědeckým objevům a hypotézám, diskutovaným napříč společností v celém světě
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Osudná vejce v seznamech
v Přečtených | 146x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 30x |
v Chystám se číst | 11x |
v Chci si koupit | 3x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1969 | Mistr a Markétka |
1987 | Zápisky mladého lékaře |
1989 | Psí srdce |
1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
1969 | Bílá garda |
Vcelku příjemná novela, u které jsem se dokonce i zabavil. Mívám na pozadí při čtení zapnutý nějaký podcast, případně pětidění jednání Poslanecké sněmovny a musím s radostí konstatovat, že při čtení této povídky jsem úspěšně několik dílů proignoroval, což se mi zase tak často nestává.
Neříkám, že je tato novela kdovíjak originální. Ale vzhledem k datu její publikace je to vlastně vcelku vynikající kousek. Nikoliv jediný tohoto druhu u Bulgakova. Obdobné je drama Adam a Eva, kde je také paprsek, sci-fi, umírání, ale povaha paprsku je jiná, řekl bych opačná jeho postavení není destruktivní, ale protektivní.
Samozřejmě to v lecčems připomene Čapka. Koncem, a to berte jako spoiler, Bílou nemoc, najdete v tom Továrnu na absolutno, i Krakatit. Ostatně je to patrně jistým dobovým zasazením, Purpurový ostrov je zase nápadně podobný Válce s mloky, nelze však patrně očekávat, že by o sobě měli autoři kdovíjaké povědomí.
Na to jak se povídka tváří vesele a nadneseně, končí dosti drasticky. Pravda, svět se na rozdíl od Bílé nemoci nehroutí, konec je spíše nadějeplný, jako, dejme tomu, Továrna na absolutno, ale přeci jenom to vlastně bylo... no ne nečekané, jak bych to vyjádřil... zkrátka koncepčně ozvláštňující. Ostatně profesor skončil tak jak skončil zcela nevině, bez zapříčinění.
Osudovost v textu hraje větší úlohu než v jiných, výše jmenovaných dílech. Na rozdíl od Továrny, Krakatitu, i Bílé nemoci zde hlavní hrdina téměř doslova zakopne o geniální vynález a zrovna tak zcela nevině zakopne o svůj vlastní konec. Bulgakovovi se podařilo z Persikova udělat vcelku standardního vědeckého bručouna, který má chuť postřílet všechny idioty (čti novináře...) v okolí, přes to je svým způsobem sympatický, člověku je ho líto.
Poselství? To je na vás, ne na mě. Hledejte tam co chcete, třebas to věčně omleté varování před vlivem technologií přesahujících kompetence člověka, třebas tu sociální kritiku, která tu ostatně hraje odlehčující, milou úlohu. Zahraniční balení, že?