Otcové a děti přehled
Ivan Sergejevič Turgeněv
Vrcholný autorův román řeší generační spor ruských otců, příslušníků liberální šlechty, a dětí na počátku druhé poloviny minulého století. Jeho ústřední postavou je nihilista Bazarov, typ „nového člověka“, racionalisty, který zavrhuje všechny předsudky, ruší zásady a neuznává tradice, jež otcové měli za svaté. Autor tuto postavu představuje na konfliktech s lidmi uznávajícími otcovské tradice, především pak s bratry Kirsanovovými, romanticky orientovanými aristokraty.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1928 , Přítel knihyOriginální název:
Otcy i deti, 1862
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Otcové a děti. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (17)
V doslovu jsem se dočetla, že román má odrážet politické změny v Rusku v 19. století...? Tak to jsem teda nějak nepochopila :)
Podle mého jde o krátký román ruské klasické literatury, který se zabývá vztahy mezi lidmi v soudobé společnosti. Každý si tam najde svoje adekvátně svému věku. Před 20 lety by mě zaujaly kotrmelce postav týkající se romantických vztahů, dnes jsem si až bolestně připomněla svoji úlohu rodiče- vypiplat, obětovat se a pak jen čekat, zda se potomek ke mně bude znát :)
Četla jsem na základě českého filmu s J. Kačerem, který mne kdysi nadchl. Kniha je hodně jiná a jinak krásná. Turgenev je génius popisnosti venkovských okamžiků a citlivých tónů mezilidskosti. Krásná literatura.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Otcové a děti v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 172x |
ve Čtenářské výzvě | 11x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 89x |
v Chystám se číst | 90x |
v Chci si koupit | 17x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
ruská literatura nihilismus otcové a děti zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
1950 | Lovcovy zápisky |
1970 | Otcové a děti |
1977 | Jarní vody |
1963 | Asja |
1969 | Milostný kruh (7 povídek) |
Uznávám, že je to přelomové dílo. Ve své době. V situaci, kterou řešilo Rusko na přelomu zrušení nevolnictví. Uznávám, že je pěkně vylíčen střet generací a vlastně i politických, až filozofických přístupů staré a nové generace. A taky uznávám, že je docela hezky vykreslená psychologie postav. Ale nezasáhlo mě to. Nevtáhlo. Mám pocit, že ta energie, pro kterou to bylo dokonce kontroverzní dílo ve své době zcela vyvanula a zůstalo u romantického románu. Pokud po tomhle přišel Dostojevský, tak se bojím, že by klenbu času tváří v tvář Dostojevskému vydrželo máloco.
Jsem rád, že jsem si to přečetl, ale posílám to dál.