Otec u porodu přehled

07.05.2020

Velmi fandím českým autorům, ale tady jsem asi nebyl naladěn na stejnou vlnu. Vlastně bych si tuhle knihu ani nekoupil a nečetl jí, ale rozhodl jsem se přispět nakladatelstvím v tísnivé finanční situaci v důsledku zavření knihkupectví přes projekt "Linka 451 aneb Zachraňte knížky!". No a tohle byla jedna z knih, kterou mi nakladatelství Argo zaslalo v tzv. loot boxu.

Věc, na kterou jsem opravdu alergický, je "mykání". Je to šílené jak v případě těhotenství, tak v případě malých dětí: my máme kontrakce (?!), my budeme rodit (!!), my jsme blinkali (??!!), my jdeme na očkování (!!!). Ale dobře, mykání se objevuje spíše až v poslední fázi knihy a kdyby šlo jen o to, s husí kůží bych to přešel.

Hlavní hrdina, zřejmě autorovo alter-ego, mi nebyl moc sympatický. V jeho případě to byla taková směs depresivní oblomovštiny, znuděnosti a skepticismu, jen občas prozářená vzpomínkami na dětství, které se ale nakonec stejně ukázaly být více či méně neveselé. Celé ladění knihy mi tak vlastně nic moc nepřineslo, bylo to spíše takové hodinu a půl trvající zabití času, u kterého jsem se ale na druhou stranu nenudil. Což oceňuji, stejně jako styl autorova psaní, které pěkně plyne a je konzistentní.

Jednou hvězdičkou tak oceňuji to, že mě kniha zabavila a nebylo to tak, že bych se vyloženě těšil na konec (jako jsem to měl třeba u Temného experimentu, brr). Druhou hvězdičku přidávám za to, že s fází porodu jsem se s autorem ztotožnil naprosto. Moje manželka rodila 43 hodin, 40 hodin jsme spolu strávili na hekárně a mé reakce byly stejné, jako autorovy - "Vždyť je úplně vysílená!" nebo "Něco jí dejte, ať už to je konečně hotové!". Ano, tomu úplně rozumím. Pak vám ten samotný porod, kterého jste se předtím nejvíc báli, přijde jako vysvobození.