Pábitelé přehled

předevčírem

Co v tehdejším doslovu nebylo: E. Frynta napsal v roce 1968 k tehdejšímu vydání trochu uvolněný doslov, ve kterém shrnul význam slova pábení, pábitel. Sám Hrabal předeslal, že slovo pábitel slyšel od Koláře jako výraz pro jistý druh básnické činnosti, „který se odchyluje od dosavadních zvyklostí, tudíž bude usilovat o zakázané, nejisté a neuchopitelné…“ Jak píše Frynta: „Hrabal vidí člověka jako bytost tragickou, nezdarům, trápení, slzám a smrti upsanou.“
Zájem o takové lidi (pábitele) byl v příkrém rozporu s oficiálním způsobem zobrazování tehdejší reality, tedy tzv. socialistickým realismem, který byl tvrdě cenzurou od spisovatelů tehdejší doby režimem vyžadován. Každý totalitní režim bazíroval na unifikaci člověka, tedy přijetím oficiální ideologie, která se měla odrazit i v díle prorežimních autorů. Hrabalův zájem o lidi, kteří byli označení za blázny, cvoky, byl pro čtenáře nesmírně osvěžující. Nepochybuji o tom, že takové lidi osobně znal. Já sám vzpomínám na tlustou cikánku, které jsme říkali Hexa (čarodějnice – byla děsivá), Plechovýho dědka, který ověšen odznaky, podle kterých získal jméno, pochodoval k nelibosti okresních funkcionářů před prvomájovými průvody a táhl za sebou svůj vozíček, na Můju – kluka, co chodil pro pobavení okolostojících v podloubí po rukách ad. Bylo v nich cosi tajemného. V každém z nás je cosi nejistého, neuchopitelného. Nebo už ne? (Tohle ovšem Frynta nemohl napsat.) :-)

08.05.2024

3,5* Když jsem si dohledávala význam Pábení na internetu, vyskočily na mě různé varianty vysvětlení. Zaujalo mě, že slovo "pábit" původně pochází od Jaroslava Vrchlického, který tak nazýval, když odcházel kouřit (a možná přitom i tvořit).

Pábení je volně plynoucí, bezbřehé vyprávění a pábitel je člověk, který si rád domýšlí realitu, zkresluje ji, a hledá tak krásu ve všednostech života.

Přesně tohle vystihuje Hrabalovu povídkovou sbírku. Postavami jsou obyčejní lidé, často z okraje společnosti, v příbězích se mísí syrovost a poetika, tragičnost s komikou. Postavy často vedou řeči páté přes deváté.

Hrabal k tomu dodává, že:" Pábitel zpravidla skoro nic nečetl, ale zato se hodně díval, a hodně slyšel. A skoro na nic nezapomněl. Je zaujat svým vnitřním monologem, se kterým chodí po světě, jako páv se svým krásným peřím."

Sbírka obsahuje jedenáct povídek: deset kratších a jednu dlouhou přes půl knížky.
Nejvíce mě zaujaly povídky Diamantové očko a Pábitelé, líbila se mi pointa podvodnické, nejdelší povídky Bambini Di Praga 1947, ale tady u této povídky jsem se chvílemi musela do čtení vyloženě nutit.

Některé skvrny
nelze vyčistit
bez porušení podstaty látky

Lísteček z chemické čistírny

"Stříkal silami, jako by se vším tím, co zažil, spíš zotavil než porazil."

"Láska je prostředníkem mezi nebem a zemí"