Pád přehled
Albert Camus
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364854/bmid_pad-juB-364854.jpg
4
242
242
Pád (1956) je poslední velkou prózou Alberta Camuse. Původně měl být zařazen do povídkové sbírky Exil a království, vzhledem k neustále se rozšiřujícímu obsahu díla se však spisovatel rozhodl povýšit jej na román a publikovat odděleně. Pád je jedinou Camusovou prózou, do jejíhož hrdiny vložil autobiografické prvky, přestože sklon pokoutního advokáta Clamence vynášet nad lidmi soud autorovi rozhodně vlastní nebyl, stejně jako neschopnost poznat a analyzovat vlastní vinu. Clamence nepřispěje na pomoc tonoucí sebevražedkyni – jako „člověk revolutující“ nemůže své provinění omluvit ani odpykat, protože nemá Boha ani budoucnost, která by mu dala rozhřešení. „Mytický“ ráz předešlých románů se rozhodl Camus v Pádu nahradit dušezpytným ponorem, neboť si, jak sám napsal v Zápisníku, předsevzal postihnout „lež, což je rozpor mezi vnějším projevem a skrytým životem člověka“.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pád. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (30)
Je to hutný jako švestková povidla, nebo jako tři týdny nošené spoďáry. Tím chci zároveň naznačit, že to jde od dobrého ke špatnému, tedy od desíti k pěti, neboť jsme všichni na jednom hnojišti. Z toho monologu a množství jalovcové vás možná bude bolet hlava. A bacha na Clemence. Nedůvěřujte mu, protože Clemence klame. Mazaná chuťovka!
TRIGGER WARNING DÍLA: smrt, sebevražda, zneužívání žen
Po celou dobu čtení tohoto díla mě provázel neuvěřitelně povznášející pocit. Zkrátka mi tohle dílo sedlo. Dokázala jsem se hluboce vcítit do Clamence, společně totiž sdílíme spoustu názorů. Zároveň mě jeho monolog vysoce obohatil. V některých myšlenkách vidím self-help potenciál. Kam se hrabe třeba takové Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le =)
Pád bych rozhodně doporučila všem, kteří někdy uvažovali nad nesmyslností lidské existence.
A nakonec jen: Viva la existencionalismus!
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„"Všiml jste si, že teprve smrt křísí naše city? Jak najednou milujeme přátele, kteří nás právě opustili, nemám pravdu? Jak obdivujeme své učitele, kteří už nepromluví, protože mají ústa plná hlíny! A my z ničeho nic pocítíme úctu, úctu, kterou od nás možná celý život marně očekávali. Ale víte, proč k mrtvým býváme vždycky spravedlivější a šlechetnější? Z prostého důvodu! Jim už nejsme ničím zavázáni. Ponechávají nám svobodu, můžeme si odbýt povinnou vzpomínku mezi koktailem a hezkou milenkou, zkrátka když nemáme nic důležitějšího na práci. Kdyby od nás něco vyžadovali, bylo by to uchovat si jejich památku, jenže paměť je krátká. U našich přátel v nás probouzí lásku smrt čerstvá, a přitom bolestná a dojímavá, potrpíme si na vlastní rozechvění a přitom se koneckonců dojmeme i sami nad sebou."“
Kniha Pád v seznamech
| v Právě čtených | 3x |
| v Přečtených | 338x |
| ve Čtenářské výzvě | 19x |
| v Doporučených | 18x |
| v Knihotéce | 81x |
| v Chystám se číst | 137x |
| v Chci si koupit | 34x |
| v dalších seznamech | 7x |
"Všiml jste si, že teprve smrt křísí naše city? Jak najednou milujeme přátele, kteří nás právě opustili, nemám pravdu? Jak obdivujeme své učitele, kteří už nepromluví, protože mají ústa plná hlíny! A my z ničeho nic pocítíme úctu, úctu, kterou od nás možná celý život marně očekávali. Ale víte, proč k mrtvým býváme vždycky spravedlivější a šlechetnější? Z prostého důvodu! Jim už nejsme ničím zavázáni. Ponechávají nám svobodu, můžeme si odbýt povinnou vzpomínku mezi koktailem a hezkou milenkou, zkrátka když nemáme nic důležitějšího na práci. Kdyby od nás něco vyžadovali, bylo by to uchovat si jejich památku, jenže paměť je krátká. U našich přátel v nás probouzí lásku smrt čerstvá, a přitom bolestná a dojímavá, potrpíme si na vlastní rozechvění a přitom se koneckonců dojmeme i sami nad sebou."
Camusov pozoruhodný monológ, ktorý, prostredníctvom postavy Clamence-a, nekonvenčne vedie s čitateľom. A veľmi rafinovane ho pomaly dostáva do pasce, v ktorej sa predkladané myšlienky stávajú odrazom vlastného myslenia.
"Vybírám společné rysy; zkušenosti, které jsme oba prodělali, slabosti, které spolu sdílíme, přistřihnu je podle obecného vkusu a podle modelu dnešního člověka, tak jak bují ve mně i v ostatních. Zhotovím z toho portrét, který zrcadlí všechny a nikoho. Zkrátka masku, která dost připomíná karnevalové škrabošky, zároveň výstižné a zjednodušené, před nimiž si říkáte: Okamžik! Tohohle odněkud znám!' Když je portrét hotový, jako například dnes podvečer, předvádím ho s žalostným zoufalstvím: Podívejte se, ta hrůza! A takový jsem já!' Obžalovací řeč končí. A přitom se portrét, který předkládám svým současníkům, stává zrcadlem."
Klenot (nielen) francúzskej literatúry.