Palladium přehled

02.12.2020

Sám sobě se divím ,že jsem tuhle míchanici představ a fantazmagorií dočet až do konce. S autorem samozřejmě soucítím a nemoc ,která ho zasáhla ,musela být něco strašného ,ale to co napsal se vůbec nedá srovnávat s takovými autory ,jako byl Lewis nebo Homér. Ke knize se určitě už nevrátím ,a naprosto souhlasím s komentářem od uživatele 3497299.

14.10.2020

(SPOILER) Nedokážu ano vyjádřit, jakým způsobem mi tahle kniha vzala dech. A to jen proto, že mi před pár dny bylo diagnostikováno nepříjemné neurologické onemocnění, které nemá nijak valné vyhlídky.
S Borisem se tu setkáváme s coby mladým, sebejistým a život užívajícím člověkem, kterému se během pár dnů, které se později překulí v měsíce, změní život o 360 stupňů. Ocitáme se v jeho hlavě v jeho nejhlubším podvědomí, kde spolu s ním díky barvitému vyprávění zažíváme nejrůznější situace, které mnohdy znějí až absurdně. Nicméně lidská fantazie i podvědomí jsou schopny jakýchkoliv obrazů (vždyť stačí, jak si námi někdy hrají v našich snech). Ne vše lze vysvětlit vědecky a tak ani Borisovu proměnu charakteru zcela neurčuje boj s jeho onemocněním, které by se dalo v jistém smyslu pohledu nazvat darem (vždyť, jak jinak by poznal sám sebe z tohohle úhlu pohledu?!).
Nemůžu říct, že by mě čtení bavilo po celou dobu. Byly chvíle, kdy jsem si říkala, že je to vše už trochu moc přitažené za vlasy, ale nakonec si to všechno sedlo, jak mělo a dílky skládačky do sebe zapadly. I tak mě ale překvapila informace na konci knihy, že na doporučení francouzského nakladatelství byly některé části zkráceny.

Jinak ale je tohle pro mě nesmírně důležitá kniha - nejen proto, že ukazuje, že naděje umírá jako poslední, ale také proto, že mě zavedla do míst, která mi jsou zatím zcela cizí (i když jednu hospitalizaci na neurologickém oddělení mám už za sebou také). Jsem každopádně vděčná za to, že se mi dostala do rukou.