Palte mou duši přehled

30.09.2022

Hned od začátku můžete u Zikové cítit energii a zápal jejího mládí - zápal pro věci, které mají pro mladého člověka význam. A právě tohle nese celou její poezii, protože na úrovni nějaké hloubky, mi přijde přeci jen povrchová. S její nemocí se postupně propadá z živelné lásky ke kráse, do pesimismu. Žena, která se nechává unášet svými emocemi z břehu jednoho extrému na břeh opačného. Myslím si, že jisté záchvěvy nadání jsou přítomny, ale řekl bych, že jsem v téhle sbírce, která přeci jen nešetří kadencí jistého patosu, repetitivnosti (jako kdyby některé básně byly přes kopírák) speciálně po 'Prolamování ticha' od Frances Horovitz, jaksi seskočil o úroveň dolů. Na tohle jsem z nové várky byl zvědavý nejvíc a zaujalo mě to ze všech příspěvků téhle edice zatím nejméně. Báseň o tom, jak nebude matkou, mi přišla asi jako nejvýraznější a nejintimnější moment, přesto ale musí končit silně a dissovat muže, kteří to nikdy nepochopí, aby v závěsu hned měla další báseň, kde hned vzdává vděk blízkému příteli. Je mi jasné, že v době Zikové se o nějakém moderním pohledu na otázku žen nevedla řeč, ale stejně, šplouchá to sem a tam, jak je asi v očekávání u mladé umírající osoby.