Paměti přehled

11.07.2017

Obsáhlá biografie poslední íránské královny... císařovny... Hodně o jejím příběhu a příběhu Íránu 20. století přemýšlím. Kniha začíná dětstvím a studiem mladičké Íránky, popisuje seznámení Farah Díby a Muhammada Rezy Pahlavího, jejich svatbu a narození jejich dětí. Farah nás seznamuje s vládnutím a svou osobní angažovaností v politice, kultuře, osvětě i zachování odkazu íránské historie a víry. V době korunovace - byla jako první žena korunována císařovnou Íránu, přičemž hrdě a s pohnutím myslela na všechny íránské ženy - byla skutečně opěvovanou osobností, která po boku šáha pozvedla svou vlast. Žel reformy byly až příliš rychlé a rychle přišla i revoluce, takřka ruku v ruce s nemocí jejího manžela. Bylo velmi smutné číst o snaze jistých lékařských kapacit o jeho záchranu a o výsměchu amerických lékařů. Lze si tedy klást otázku, zda pozdější "léčba" nebyla na něčí objednávku. Řádění náboženských fanatiků, o což jsem se začala v průběhu četby zajímat, je skutečně neuvěřitelné... neuvěřitelně smutné. Írán se propadl opět do doby temna, teroru, nesvobody, a i když v Íránu své kořeny nemám, stejně mám smutek v duši. Nedělám si iluze, jistě i za vlády šáha se udělaly chyby, ale co "díky" Chomejnímu a mlčení světa přišlo potom, na to je slovo chyba slabý pojem. V knize je i fotogalerie a o zoufalství šáha vypovídá nejlépe fotografie ze dne, kdy musel svou vlast, pro kterou žil, navždy opustit, ten zármutek v jeho očích je nejvýmluvnější. Žel s tímto smutkem v duši o rok a půl později skonal.
Zajímavé je, že jsem se ke knize dostala díky filmu Argo, který líčí útok demonstrantů na americkou ambasádu v Teheránu roku 1979. Zároveň éru monarchie představuje kriticky. Jinak je to film kvalitní a napínavý. Kromě různých informací a videí na netu si živou představu o porevoluční "středověké" podobě Íránu můžete udělat z filmu Bez dcerky neodejdu.
Takže závěrem mého slohu - doporučuji, doporučuji, díky knize na osvícenou a soucitnou královnu Farah a šáha Muhammada Rezu nikdy nezapomenu.