Pán Krys přehled

16.10.2024

Na to, že ide o autorovu prvotinu, je kniha originálna, pútavá a zábavná. Zaradila by som ju do literatúry Young Adult, ktorú si užijú aj dospelí.
Negatívam začínajúceho autora sa samozrejme nevyhneme. A tak postavy občas myslia a konajú až príliš podobne, čím tak trochu splývajú, jedni sú zaškatuľkovaní ako prevažne dobrí, iní ako viacmenej zlí a aj keď sa autor snažil vniesť do ich psychológie hĺbku, občas to vyšlo, inokedy to skončilo rozpačito. Rušili ma najmä častejšie chyby, napr. nadbytočné úvodzovky, preklepy a pod. Niektoré pasáže boli vyslovene „infodumping“, úseky so spomienkami z minulosti, či vysvetľujúce historické vskuvky. Ale! Nechápem ako je to možné, ale aj ten infodumping bol zaujímavý. Ďalšie plus je, že v príbehu nie sú žiadne logické diery, aspoň ja som si nevšimla nič zásadné.
Človek by povedal, že vystavaný svet je z hľadiska fantastiky až banálny (herbalisti ako experti na rastliny, animalitici so schopnosťami zvierat a tajomní insektidi), ale ono je to fakt sranda. Navyše ak to bude v ďalších častiach rozvinuté viac a využijú sa ďalšie biologické perličky, môže z toho vzniknúť fascinujúca zmes fantastiky a populárne-náučnej literatúry, a to by som si naozaj dala povedať.
Po dočítaní ma asi najviac zaujíma, ako to dopadne s Elizabeth. Hádam sa v ďalšej časti dostaneme mimo Kreopol.
Nezvyknem čítať česko-slovenskú scénu, ale som rada, že som si tentoraz dala povedať. Je to ten vzácny prípad knihy, ktorú hodnotím na tri hviezdičky, ale napriek tomu sa teším na pokračovanie.

10.10.2024

(SPOILER) Pán krys... když jsem mrkla na anotaci, tak jsem nabyla dojmu, že se mohu těšit na něco, co bude připomínat Severní den, Démona z East Endu nebo Trnitou kletbu.

Co se mi na knize líbilo:
- stručná a nespoilerující anotace
- obálka - přesně takto jsem si Jonathana představovala
- seznam postav a “slovníček s pojmy
- brutalita Inkvizice
- detail s cibulí

Co bylo slabé:
- postavy - Sice jich v příběhu vystupuje požehnaně, ale ve výsledku si mně žádná nezískala. Asi za to mohlo to, že se v určitém ohledu chovaly velmi podobně. Jejich způsob uvažování, jednání a zejména reakce jsou místy zarážející. Za velké klišé považuji i to, jak si postavy, které se nikdy neviděly, okamžitě důvěřují a opakovaně převypravují svůj životní příběh. Myslím si, že se mi na postavy nepodařilo napojit i proto, že nešlo často rozeznat, co je ještě jejich vnitřní hlas/ myšlenka a co hlasitý projev. Kdybych měla vybrat nějakou postavu, která mě bavila, tak by to byl ten Konrádův krkavec...

- čas - Tím, že je do hlavního příběhu vsazeno mnoho vedlejších epizod, které se odehrávají v jiném “čase, tak jsem brzy ztratila přehled o tom, kolik času opravdu od situace A po situaci B uběhlo.

- tempo - První třetina knihy se četla sama. Sice nás autor zasypával (nezbytnými) detaily ohledně fungování světa a společnosti, ale vždy jsme byli odměněni nějakou akcí, zvratem. Potom jsem začala pociťovat, že jsem se postupně musela do čtení nutit.

- jazyk - V textu se vyskytuje velké množství hrubek, špatně užitých tvarů a zvláštních slovních spojení. Nejednou jsem se musela v textu vracet, jelikož jsem si nebyla jistá, že jsem pochopila, co za informaci jsem si měla odnést. Místy jsem měla pocit, že se autor snaží, aby i jazykem nějak zachytil konkrétní situaci, lépe vykreslil atmosféru. Mi osobně tento styl moc nesedl.

Ve výsledku se nejedná o nudný svět. I postavy by mohly být zajímavější. Pokud bude někdy nějaké pokračování, tak doufám, že nedostanou tak velký prostor vzpomínky, ale živé a “smysluplné dialogy.