Kniha ztracených pověstí I. přehled

Knihou jsem spíš jen listoval, protože Silmarillion je natolik složitý a náročný k pamatování, že nemám potřebu si to ještě komplikovat probíráním se v jeho nejranějších verzích a prvních nástřelech. Přesto je pro mě tato kniha klíčem ke "ztracenému" Tolkienovi! Zachovala se tu totiž úplně původní koncepce celého legendária, kterou Tolkien (zjevně proti své vůli) musel pod tlakem čtenářských ohlasů i nakladatele opustit ve prospěch Hobita a Pána Prstenů, i když i poté se k ní, jak upozorňuje Christopher Tolkien, stále vracel a pokoušel se ji s hobitovskou koncepcí sjednotit. Klíčovou postavou, skrze kterou se k nám celé legendárium dostává, je tu námořník Eriol neboli "přítel elfů" Aelfwine (otec legendárních anglosaských vůdců Hengesta a Horsy, kteří později měli osídlit Anglii), který se z ostrova Helgolandu v Severním moři (původem ale z dánského poloostrova jako původní vlasti Anglů) dopluje na elfí ostrov Tol Eressëa (který se později stane Británií) a nechává si tu vyprávět původní mytické příběhy. Právě tím chtěl Tolkien výslovně nahradit nedostatek původní anglosaské mytologie, které se oproti skandinávské ztratila pod vlivem brzkého přijetí křesťanství. Později, a to ve druhém díle Ztracených pověstí, které ale v českém překladu zatím nemáme, se z něj stane anglosaský námořník Ælfwine Anglický, který v 10. století vypluje z Anglie sužované Dány a jako první člověk (avšak potomek Eärendila s vrozenou rodovou touhou po moři) objeví ztracenou "přímou cestu" a dopluje do Tol Eressëa, kde si nechává převyprávět od elfů celé legendárium. V paměti jeho potomků se některé motivy příběhů uchovaly i po stech letech, tak jako se Tolkienovi po celý život vracela noční můra ostrova pohlceného mořem (Pád Númenoru). Taková byla Tolkienova původní idea, kterou (pro mě bohužel) později vytlačil Bilbo Pytlík, a tím se celá tato návaznost na naši lidskou historii a místopis zcela ztratila. Jsem ale rád, že právě v této knize jsem si ji mohl ujasnit, a ačkoli to Tolkien nakonec nenapsal, jeho svět je tak pro mě o to úžasnější. Silmarillion, který považuji za jeho nikdy nedokončené opus magnum, tak teprve teď pro mě dostává ty "správné" základy. Konečně svému Tolkienovi plně rozumím a běžní čtenáři nechť se spokojí s hobitími dobrodružstvími...

Krásně popsaný vznik Středozemě.Je zde trochu znát jiný rukopis,ale podle mě opravdu pěkné čtení,které čtenáře krásně chytne a nepusti .Doporučuji