Pankrác Budecius, kantor přehled
Antonín Sova
Jedná se výjimečné dílo Antonína Sovy, který je znám především svou básnickou tvorbou. Žánrem se jedná o quasilegendu [čti kvazilegendu] - tedy vlastně povídku, která má vypadat jako legenda, ale legendou není, protože hrdina je smyšlenou postavou. Legendy jsou nadto o životě svatých a významných osobností. Knihu psal Sova v době, kdy již byl vážně nemocen (částečně ochrnutý) a vzpomínal (jako mnoho jiných spisovatelů v těžkých chvílích života) na své dětství a svůj rodný kraj. Zatímco například Božena Němcová v Babičce vzpomíná na své dětství v kontextu se členy své rodiny a sousedy, Sova vytvořil postavu kantora Budeciuse, kterého postavil do prostředí mu velmi dobře známém.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pankrác Budecius, kantor. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Myslím si, že kdyby bylo dílo delší, mělo by větší potenciál, je tam spoustu nedořečeno, nerozvinuto. Ale četlo se to skoro samo. Mám ráda starší díla, jsou laděná úplně jinak než současná literatura a baví mě jejich slovník. Konec nebyl podle mého gusta, ale tak nějak k dílu patřil. Trochu mi tam neseděli sexuální narážky, ale dají se odpustit.
Myslela jsem, že když nejsem schopná soustavně číst Sovovu poesii, snad by mi sedla alespoň jeho próza. A příběh o životě smyšleného jihočeského muzikanta z konce 18. století vypadal lákavě.
Ale nesedla, a navíc mi dělá problém rozklíčovat proč. Mám pocit (možná úplně mylný), že se „Pankrác Budecius“ snaží být velikánským románem, jenže na 84 stránkách kapesního formátu. Na tak malém prostoru působí divně, když se prudce překlápějí vypravěčovy nálady. Příběh je chvíli sentimentální (Budecius jako dědic evangelických tradic), pak humoristický (druhé manželství), vzápětí má být srdceryvně tragický (ztráta syna), načež se vrací k sentimentalitě (putování stárnoucího hrdiny po jižních Čechách) atd. Konec asi vyplývá z nálad a potřeb starého ochrnutého Sovy, což lidsky chápu, ale literárně vzato to neomlouvá jeho, ehm, cukrkandlovitost.
Na druhou stranu se mi líbí, že knížka ukazuje, jak se dějiny odvíjejí v různých překrývajících se vrstvách. Teoreticky se děj odehrává v osvícenství; v závěru se ostatně setkáváme s hudební smetánkou mozartovské Prahy. Na venkově ale ještě panuje baroko, k němuž náleží i sám Budecius se svými sklony k mystice, pokáním za smrt první ženy a životním dílem. Navíc v Budeciově osobnosti (a jeho knihovničce) ještě doznívá tradice humanismu a předbělohorského nekatolictví. — Druhý klad: hrdina není černobílý charakter. A třetí klad: místy překrásné, opravdu básnické věty: „... Byl Budecius sdílný jako překypělý potok v pozdním podzimu. ...“
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pankrác Budecius, kantor v seznamech
v Přečtených | 62x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Knihotéce | 20x |
v Chystám se číst | 4x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
česká literatura venkov učitelé, učitelky vesnice venkovské povídky novely český venkov fiktivní životopisy, biografie
Autorovy další knížky
1989 | Vteřiny duše |
1954 | Domove líbezný |
2010 | Z mého kraje |
2011 | Květy intimních nálad |
1959 | Ještě jednou se vrátíme... |
pribeh ponekud roztristeny, preskakujici z jedne roviny do druhe - chvili frivolni, chvili pateticky, chvili jimavy. Zadna postava prilis sympaticka nebyla. Ale zpracovani CRo s Karlem Hogerem to zajimave sladilo.