Pantaleón a jeho ženská rota přehled

04.06.2019

Byl jsem z předchozí knihy (Tetička Julie...) tak nadšen, že jsem si prostě chtěl od téhož autora ještě něco přečíst. Údajně napsal pouze dvě humorné knihy. Tetičku a Pantaleóna. Takže volba byla jasná. Já se chci bavit a smát.

Inu – celý ten nápad je tak krásně absurdní, že bych se vůbec nedivil, kdyby ho některá armáda skutečně zrealizovala. Protože realita bývá občas daleko šílenější, než jsou fantazie spisovatelů.

Kniha mě pobavila, ale chvílemi i nebavila. Bavilo mě prolínání jednotlivých dějů. Jednotlivé příběhy se mísí do hustého těsta a vzniká tak opravdu netradiční a chutný pokrm pro čtenáře. Celkový obraz se pomalu skládá jako mozaika. V každé kapitole naberete hrst blyštivých střípků a můžete si hrát. Uvaříte kávičku, zapálíte doutníček a ve stínu milosrdné markýzy své oblíbené kavárny přidáváte kousky příběhů do objemného celku. Milé a vtipné.

Co mě nebavilo, bylo rozvíjení onoho vtipu do nekonečné délky. Pointu už víceméně znáte, hlasitě jste se zasmáli, ale vypravěč stále chrlí podrobnosti a stále vtip tříští a cizeluje. Takže jsem nakonec velké části textu prostě přeskakoval, abych se rychleji dostal k jádru. Pravda, kniha se mi tak smrskla na takovou delší povídku. Ale myslím, že to nebylo vůbec na škodu… bavil jsem se i tak náramně.