Parfum: Príbeh vraha přehled
Patrick Süskind
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120538/bmid_parfum-pribeh-vraha-bNs-120538.jpg
4
1359
1359
Keď počujeme názov mesta Paríž, azda sa nám trochu zakrúti hlava: z krásy, zo všemožných vôní, ktoré toto mesto šarmu a elegancie ponúka. Iste bol taký aj v 18. storočí, no v Suskindovej knihe ho pozorujeme z opačnej strany. Pach stoky a plesnivých rýb v stánku, kde predávala žena, ktorá prechádza životom akoby bez závanu lásky a práve jej sa narodí neduživý chlapec, ktorý má vlastnosti génia – svojim nosom vie zachytiť, detailne opísať a charakterizovať všetky vône, ktoré sa okolo neho mihnú.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Columbus (SK)Originální název:
Das Parfum: Die Geschichte eines Mörders, 1985
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Parfum: Príbeh vraha. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (236)
Cítil jsem se divně, když jsem při čtení ucítil vůni kávy ze stolu, pach morčete z klece, nebo odér nábytku, který který tiše stoupal z police v místě, kam dopadalo prudké slunce.
Hlavního hrdinu si nejde oblíbit, nepocítil jsem k němu ale ani prudkou nenávist. Velikášské touhy, nepochopení a sobectví jsou postřehnutelné i v běžném životě. Tady jsou jen bizarně zesílené. Užil jsem si příběh, i když nesliboval naději a všechno špatné pomalu směřovalo k horšímu. Užil jsem si ale i to nekonečné destilování a macerování, kde se vytrvale čeká v zahnívajícím stádiu na další kroky, které povedou neomylně zvoleným špatným směrem.
Nejsem si úplně jistá jak mám knížku hodnotit. Ze začátku mě to bavilo, přišlo mi to i vtipné (ta první kapitola byla perlička a pak to přirovnání ke klíštěti) ale chvilkama mi nesedl styl psaní. Je možné že je to překladem, už se mi to u takto starých knih stalo víckrát.
Líbilo se mi jak je v průběhu knihy Grenouille přirovnáván k ďáblu, protože nemá žádný zápach a všichni z něho mají špatný pocit - později má i něco co připomíná kopyto. Kam přijde, tam po něm zůstane jen chaos a smrt. Celou knihu si i přestavujete jak strašně asi vypadá, když ho tam vždycky popisují jako skrčené ohavné stvoření. Pak je tam ale kapitola, kde se na sebe Grenouille dívá do zrcadla a popisuje se jako úplně normální člověk, který nijak nevybočuje a když si pak vytvoří tělesný pach, tedy takovou falešnou identitu, tak ho začnou všichni vnímat jako sobě rovného a nikdo se nad ním ani nepozastaví. To mi přišlo zajímavé.
Co mě zklamalo byl konec, asi jsem čekala že to skončí jinak a nesedlo mi to do celkového konceptu. Jinak to ale byla zajímavá knížka. Nevím jestli bych si ji nutně musela přečíst znovu, ale určitě za přečtení stojí.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„„Vpíjel do sebe tuto vůni, utápěl se v ní, impregnoval se jí až do posledního póru, stával se sám dřevem jako dřevená loutka, jako Pinocchio ležel na hranici, jako by byl mrtev, až po dlouhé době, možná teprve po pulhodine ze sebe vypravil slovo „dřevo“. Jako by naplněn dřívím až po uši, jako by mu dřívi sahalo až ke krku, jako by měl přeplněné břicho, jícen a nos dřívím, tak ze sebe přímo vyvrhl to slovo.““
Ocenění knihy (1)
1987 -
World Fantasy Award
(Novel)
Kniha Parfum: Príbeh vraha v seznamech
| v Právě čtených | 24x |
| v Přečtených | 1 974x |
| ve Čtenářské výzvě | 127x |
| v Doporučených | 140x |
| v Knihotéce | 702x |
| v Chystám se číst | 508x |
| v Chci si koupit | 100x |
| v dalších seznamech | 21x |
Štítky knihy
vraždy zfilmováno 18. století Francie německá literatura Paříž sérioví vrazi vůně World Fantasy Award (cena) parfémy
Nejdříve jsem viděla film, který se mi vryl do paměti. Špinavá Paříž, špinavý lidé, zkažené zuby a všudypřítomný pach, který přes obrazovku téměř cítíte. Čirá surovost a proto dokonalé. Kniha se od filmu neliší. Jeden z mála filmů, který se drží předlohy. Můžeme nahlédnout do výroby parfémů, různých vůní i do mysli člověka, který neví, co je zlo nebo dobro, pouze touží po dokonalé vůni. Nevím, jestli bychom hlavní postavě měli fandit k dosažení jeho cíle, či jím opovrhovat. Ani jedno nejde. Jestli ho nám má být líto, či jej považovat za zrůdu. Je všechno a není nic.