Patriarchova jeseň přehled
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531670/bmid_patriarchova-jesen-65c3d8fd19d16.jpg
4
114
114
Téma samozvaného diktátora je typická, možno obsedantná téma v latinskoamerickej literatúre a objavuje sa v dielach mnohých spisovateľov. Kým niektorí autori si pri jej stvárnení volia presný dobový rámec, Márquez ju spracoval po svojom – využil pritom paródiu a satiru, motívy a symboliku smrti, charakteristické pre barokové obdobie. Charakteristický štýl rozprávania, príznačný pre Sto rokov samoty, je zúžený na niekoľko bizarných motívov zo života dosadeného tyrana. Spisovateľ prekvapí hypertrofiou obrazov a scén, v nových a nových obmenách sa hromadia obludné fikcie, krúžením deja a využívaním anachronizmov sa popiera lineárny čas, v ktorom akoby logika nebola potrebná a skutočnosť sa, obrazne povedané, rozpadá na fragmenty. Autor namiesto klasickej priamej reči prechádza z jednej osoby na druhú, spája postavu rozprávača s inými postavami, a vytvára tak zvláštny obraz „reality“. Zároveň v románe nastoľuje otázku moci všeobecne, výrazne zaznieva aj rozmer existenciálny.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1978 , Slovenský spisovateľOriginální název:
El otoño del patriarca, 1975
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Patriarchova jeseň. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)
Není snadné se do textu začíst. Když se to podaří, vynořují se ostrůvky pestrých obrazů, tu líbivých, jindy smutně groteskních, pak zas zlehčeně drsných, často překrytých vrstvou ironie. Pod všemi těmi přemalbami však prosvítá temný základ reality hrůzovlády.
môj šéf kedysi veľmi rád používal výraz famózny. inak však neviem nazvať tento úžasný román, vďaka ktorému som na pár dní zabudol, v akom marazme žijem. prvýkrát vyšiel na Slovensku v roku 1978 v preklade Petra Brabenca, ktorý sa tiež nedá nazvať inak ako famózny. toto vydanie sa však akosi potichu „vytratilo“, pretože prekladateľ v roku 1981 využil príležitosť a do zhůvěřilého Těžkoslovenska sa zo študijného pobytu vo Francúzsku nevrátil. trochu napovedá aj to, že sa ho od roku 1979 pokášala lámať ŠTB, nezlomila ho, ale aspoň riadne okydala...
pamätám si na sedemstranové vety, s akými som sa dovtedy stretol iba u Hrabala:)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Patriarchova jeseň v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 163x |
| ve Čtenářské výzvě | 20x |
| v Doporučených | 6x |
| v Knihotéce | 136x |
| v Chystám se číst | 52x |
| v Chci si koupit | 11x |
| v dalších seznamech | 5x |
Štítky knihy
stáří umírání magický realismus totalitní režimy Karibik kolumbijská literatura hispanoamerická literatura román o diktátorovi
Autorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Poté, co se kolumbijský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu, Gabriel García Márquez (1927 - 2014) celosvětově proslavil románem Sto roků samoty (1967), museli si čtenáři na jeho další román počkat dlouhých osm let. Podzim patriarchy (1975) ještě obsahuje prvky magického realismu, v Márquezově díle naposledy. Latinská Amerika má bohaté zkušenosti s diktátorskými režimy a tak není divu, že se zde zrodil přímo žánr románů o diktátorech, mezi něž Podzim patriarchy patří. Četl jsem několik takových děl - Pan president (1946) Miguela Ángela Asturiase, Náprava dle metody (1974) Aleja Carpentiera, Já nejvyšší (1974) Augusta Roy Bastose, Kozlova slavnost (2000) Maria Vargase Llosy -, ale právě Podzim patriarchy se mi z nich líbí nejvíc. A nic na tom nezměnila ani třetí četba po letech.
García Márquez zvolil trochu jiný přístup než většina dalších autorů románů o diktátorech, ten jeho je inspirován několika diktátory a román se odehrává ve fiktivní nejmenované zemi a vlastně i v jakémsi bezčasí. Márquezův tyran vládne nesmírně dlouho, slaví se tu sté výročí jeho vlády a diktátor umírá ve věku více než dvě stě let, osamělý, neboť největší samota je samota moci. Už z toho je patrné, že Márquez se vydal cestou parodie, satiry, frašky, "barokní hypertrofie obrazů a scén" ze života vládce a že skládá jakési "burleskní rekviem nad ohyzdnou figurou latinskoamerického diktátora" (citáty jsou z doslovu Josefa Forbelského k prvnímu českému vydání, Odeon, 1978).
Román je rozdělen do šesti oddílů, ale jinak text plyne bez dalšího členění v dlouhých souvětích, nejednou i přes několik stran, a bez rozlišení přímé řeči, autor přechází z jedné mluvnické osoby na druhou, z er formy k ich formě v jedné větě. Není to četba nijak lehká, je možné se v takovém textu i ztratit, ale je to ztrácení, které mám rád: v bezbřehé obraznosti, která někdy obchází logiku, rozum i věrohodnost, aby představila snad vše, co si s postavou totalitního vládce spojujeme, a to včetně korupce, kultu osobnosti a zločinů, ale i matky, kterou chtěl svatořečit, lásek, které ztrácel, přisluhovačů i odpůrců.