Pekařova noční nůše přehled

12.12.2024

Reflexe každodennosti ve smršti myšlenek a emocí.
Střídání forem, jako literární experiment, bez jediného zakolísání.

Baví mě to, občas sáhnout po takových neběžných přístupech k psaní, k textu. Celá sbírka mi tak přišla jako rozhodně zajímavá a vtipná Wernischova cvičebnice stylů a forem ...

„TO. Napsal jsem kdysi a hned zase zahodil … nevím co, vím jen, že něco, oč usiluji, a když neusiluji, tak bych usilovat měl, nevím oč, ale vím, že usiluji nebo ke své škodě neusiluji o TO.“
… „Nějaký muž, povoláním vycpávač ptáků, stojí na náměstí, přede dveřmi hotelu, zaklání hlavu a dívá se na zataženou oblohu. Kdosi k němu přistupuje zezadu a poklepe mu na rameno.
A tady, to vím, tady v tom okamžiku, ve slovech zachycujících ten okamžik, bylo to hlavní, to, pro co mi krátká existence oné básně utkvěla v paměti (navždycky?), aniž bych věděl, co TO je, co TO bylo.“
/o básni Mraky letící nad Jevíčkem/

Myslím, že přesně TO vystihuje, proč je pro mě tahle sbírka zajímavá – je totiž sbírkou prchavých okamžiků mysli, záblesků nápadů, myšlenek, které většinou jak rychle přijdou, tak rychle zmizí a pan Wernisch je dokázal zachytit ve svém (představuji si) diáři a pak z nich sestavit tuto sbírku. Úplně je vidím, načmárané na kusu papíru, na ubrousku, na ruce propiskou napsané TO … zlomek myšlenky rozpracovaný pak v úvahu, glosu, nápad …

„Mé diletantství je ohroženo, už vím, že nelze napsat všechno.“

13.10.2023

Ivan Wernish je velký mystifikátor. Libuje si v tom. Nebo se vám zdá rozsypaná nůše pečiva romantická? Tak si to dejte:

Potká Wernish sám sebe. Sednou si vedle sebe na lavičku.
Wernish 1 - Špatnou báseň nelze vytvořit. - Hergot, jestli je báseň dobrá nebo ne, záleží především na tobě, všechno se dá číst tak nebo onak. Velmi často, a to si uvědom, báseň, kterou zavrhuješ, je dobrá, protože na to prostě nemáš.
Wernish 2 - Tak třeba:

Ruce spojené
Od minulosti k budoucnosti
Zprůhlední
Jako smějící se děti (G. Neveu)

Wernish 1 – To nedám!

Co k tomu všemu neříci?
Kdo věří, ten je věřící,
kdo utíká, běží,
když padá sníh, sněží. (Vítězslav Hrách)