Piknik u cesty přehled
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
Předloha kultovního sci-fi filmu Andreje Tarkovského. Pásmo, to je nejmenovaná oblast v Severní Americe, kde byly nalezeny tajemné stopy po návštěvě z vesmíru. Není jasné, zda zde havarovalo kosmické plavidlo, spadl meteorit se zvláštními vlastnostmi a nebo zde jen tajemná mimozemská inteligence udělala krátkou zastávku na cestě a zmizela neznámo kam. Přísně střežená a vojensky izolovaná zóna přitahuje jako magnet stalkery, „slídíče“. Stalkeři tajně vnikají z hraničních oblastí do Pásma a riskují svůj život při střetu s neznámými mimozemskými silami, aby odtud vynesly zasažené předměty, střepiny. Za tyto objekty s podivnými vlastnostmi, na zbytku zemského povrchu zcela nevídanými, jsou ochotni překupníci na černém trhu zaplatit pohádkové částky. Jedním z nich je i vnitřně rozpolcený Roderick Shoehardt. Žádný ze stalkerů však netuší, jaké nebezpečí představují nejen pro ně samotné, ale i pro jejich potomky. Pásmo si účtuje vysokou cenu. A zaplatit musí všichni. Někde v jeho středu se však možná skrývá naděje...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , TympanumOriginální název:
Пикник на обочине (Piknik na obočině), 1972
Interpreti: Jiří Zavřel
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Piknik u cesty. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (249)
Samotný sci-fi koncept nemá chybu a je naprosto nadčasový. Motiv mimozemské civilizace, která se na Zemi objeví a zanechá za sebou "zónu" plnou záhadných artefaktů a nebezpečných fenoménů, je fascinující a byl v době vzniku knihy zcela originální. Myšlenka, že jsme jen náhodní příjemci odpadu nebo zbytků něčeho, co nás naprosto přesahuje a co nemůžeme plně pochopit, představuje prostor pro úvahy nad lidskou (ne)významností, (ne)poznáním a limity vědy.
Reálie života stalkerů byly podle mě neúmyslně vykresleny jako sovětské, protože autoři vlivem tehdejší informační izolace v SSSR s ničím jiným do styku nepřišli. Tvrdost, cynismus, nedůvěra, hulvátství a brutalita ve vztazích mezi lidmi se zde jeví jako něco, co je organicky spojeno s prostředím, ve kterém autoři žili a tvořili. Možná se v knize snažili kritizovat západní společnost, děj je totiž umístěn do blíže neurčené západní země mimo Evropu, ve skutečnosti ale poskytli unikátní pohled na tu sovětskou. Díky tomu vznikl velmi zajímavý mix, v podstatě dystopická alegorie o společnosti, způsobech moci, a příběh zároveň nutí zamýšlet se nad lidskou povahou. Jak sci-fi linka, tak vykreslené "reálie", mohou mít mnoho interpretací a poskytují velký prostor pro přemýšlení.
Přečteno bez dechu. Kdysi jsem četla ten okleštěný český překlad, i tak se mi to líbilo, ale tohle bylo neskutečné.
Související novinky (2)
Knižní novinky (17. týden)
25.04.2021
Zemřel Boris Strugackij, ruský představitel sci-fi literatury
19.11.2012
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Piknik u cesty v seznamech
v Právě čtených | 18x |
v Přečtených | 2 074x |
ve Čtenářské výzvě | 131x |
v Doporučených | 227x |
v Knihotéce | 627x |
v Chystám se číst | 522x |
v Chci si koupit | 146x |
v dalších seznamech | 27x |
toto jsme nikdy nečetli jako „náhodnou návštěvu mimozemské civilizace na Zemi“. mezi řádky jsme vnímali mizérii života v socialistickém ráji, kde nelze dělat nic jenom tak a každá akce způsobuje reakci - čili lidi si za své svízele můžou sami. stalker jako symbol odporu, který se nakonec zmůže jenom na průvodcování panoptikem smetiště. bez vysvětlení, bez budoucnosti. a dobrodruzi, kteří si myslí, že procházkou tím panoptikem na něco přijdou a objeví zázračnou formulku na věčný život? k smíchu - kdo by v tom marazmu chtěl žít věčně?
a když ještě Tarkovskij natočil ten skvělý film, který jsme poprvé viděli v původním znění s maďarskými titulky byli jsme z toho nadranc.
prostě kdo neprožil 70. a 80. léta na vlastní kůži nedovede si vůbec představit, co se tady dělo a jak „tábor míru“ pospíchal k vlastní záhubě.
knížku jsem vždycky považoval za obžalobu nelidství zhůvěřilé ideologie a dodnes nevycházím z údivu, že prošla přes bdělé oko cenzora a autoři neskončili v jednom z neexistujících gulagů na Sibiři.
kdo ví, kde skončilo to salátové vydání, které šlo z ruky do ruky...