Pikové eso přehled

07.01.2025

Na tuhle knihu jsem se docela dost těšila. Takže o to víc jsem zklamaná. Jestli chcete číst knihu o tom, jak jsou všichni bílí zlí, doporučuji.
Ne, tohle je můj názor a já tyhle komentáře píšu spíš pro sebe, abych je u každé knihy měla, tohle nebyla zkrátka kniha pro mě.
Za mě to začalo docela slibně, ale čím jsem byla v knize dál, tím víc jsem měla chuť ji odložit. Někde na stránce 200 jsem si musela hlasitě povzdechnout a zavřít oči, v tu chvíli jsem měla chuť tu knížku vzít a hodit na druhý konec místnosti, jak šíleně mi ta scéna přišla nereálná. Ale když už jsem byla tak daleko, rozhodla jsem se jí dočíst...
Ano, témata, která jsou v knize, se rozhodně nemají zamlčovat a je fajn, že se o nich píše, ale díky tomu, jak tam bylo několik závažných témat ve velkém měřítku, mi to přišlo až moc. Po asi těch sto stránkách jsem začala vážně přemýšlet, že na to kašlu, protože Devon mi lezl šíleně na nervy. Ok, já jsem taky hodně citlivá osoba, někdy přecitlivělá, ale promiňte, on brečel pořád a všude! Machr se snažil být jen na Chi. Navíc jsem ho nedokázala chápat, ne protože je gay, já ráda čtu LGBT romány (dneska se tomu vlastně ale už říká queer?), sama jsem si psala pro své pobavení romány o gayích do šuplíku a milovala to, ale tohle bylo moc. Přemýšlela jsem, že kapitoly s Devonem budu asi přeskakovat nebo je jenom rychle přelétnu. Dějová linka s Chiamakou mě totiž zajímala víc a aspoň narozdíl od Devonovy dějové linky nebyla na jedno brdo. U scény někde u stránce 200 jsem si musela od čtení odpočinout, jak už jsem psala výše, scéna mi přišla jak z nějakého animáku se zlým záporákem. V tu chvíli jsem si říkala, jak je možné, že tohle se vydalo. Ale pak jsem sama sebe okřikla, že nesmím být tak kritická a že vlastně situaci ohledně rasismu a šikany, s tím spojené, úplně neznám, že nejsem černá a že nevím, jak to chodí. I tak mi to ale přišlo neuvěřitelné. A pokud se něco takového děje, tak nemůžu uvěřit, že v takovém rozsahu, nemůžu si pomoct, tohle by přece nemohlo procházet. Málokdy si u knihy řeknu, že je přitažená za vlasy, ale když jsem knihu dočetla, přesně tohle jsem si řekla. Poznámku autorky jsem četla. Takže jsem knihu vlastně jen nechopila a ani nejsem cílovka - ne kvůli žánru. Obálka ale 5/5...
Pokračuji, pozor spoilery:
Jak jsem psala, proti homosexuálům nejsem, ale co je moc, to je moc. Skoro každý zmíněný černoch byl gay, Devon na to, jak pořád brečel, že nikoho nemá, se pořád s někým cucal. Z rozchodu byl nešťastný, ale zároveň si hned našel někoho dalšího. Nebo on jeho. To pro mě taky byla scéna za vlasy přitažená.
Že autorka udělá homosexuálku i s Chiamaky.. Když se objevila Belle dalo se to odhadnout, ale i tak. Mně se líbí pomaleji rozvíjející se vztahy, čtenář si pak ten pár dokáže víc zamilovat, tady se ale odehrávaly veškeré vztahy strašně rychle a jinak.
Že je Belle do té nehody nějak zapletená, jak tu někdo psal, to se dá taky trochu předvídat, vzhledem k tomu jak se mluví o blonďatých loknách jen u Belle a dívky z nehody...
A Niveus. Celou dobu jsem si říkala, proč tak blbý jméno, a ono fakt bylo blbý. Asi jako ples Sněhová vločka - hlavně nenápadně. Někdo zde psal, že mu nedává smysl, proč tuhle rasistickou šikanu provádí jen jednou za deset let dvěma černochům... Napadlo mě, že možná proto, aby jich nebylo moc a aby v tom spolu byli jen dva, takže žádná převaha. Každopádně mi to přišlo prostě zvláštní. Méně je někdy více. Ale jak píše autorka, tohle byla v mnoha ohledech také alegorie.

27.08.2024

Neměla jsem vysoká očekávání, o to více mě kniha překvapila. Dění na prestižní střední škole, soutěže v oblíbenosti, vztahy jako obchodní dohody. A pak se v posledním ročníku královně školy Chiamace začne její svět hroutit. Musí se spojit s nevýrazným spolužákem Devonem, aby zjistili, co se to proti nim děje, a co nebo kdo za tím stojí.
Velmi čtivá kniha zabývající se širokou škálou osobních i společenských problémů.