Písně mužů přehled

Pokud chcete pochopit svět a myšlení britské společnostosti na jejím vrcholu, bez četby Kiplinga se neobejdete. Nikdo nevstihl viktoriánskou dobu tak jako on. Aby taky ne, vždyť se sám na jejím budování aktivně podílel.

Veškeré výtky k "rasismu" autora jsou úplně směšné a zcela ahistorické. Svět před 150 lety prostě nelze hodnotit dnešní optikou.

Předně je nutné poznamenat, že mé hodnocení není reflexí nad překladem Otokara Fišera, který je absolutně brilantní. A ve velké míře také nereflektuje kvalitu originálu. Ďábel tkví v detailu, jak se říká, a ten v tomto případě spočívá v obsahu. Předně sbírka není autorskou sbírkou ale antalogií sestavenou panem Fišerem. To vede k tomu, že sbírka nemá jedno jednotící téma, ale čtyři. Slovy pana Fišera se jedná o "téma soužití plemen, poesii civilisační, ozvuky válečné tragédie (zde se samozřejmě myslí 1SV) a gentlemanství". Bohužel právě témata bylo to, co mi na sbírce/antalogii nejvíce vadilo. Obzvláště první část, ve které se projevuje podle pana Fišera Kiplingův kolonialismus (já bych si dovolil říci přímo rasismus) je těžce přenesitelná pro moderního čtenáře, ač si uvědomuji historické pozadí, ve kterém dílo vznikalo.
Ale nemohl bych si odpustit pokud bych nezmínil, že to všechno jsou jen skrvnky na kráse některých básní a měl-li bych Písně Mužů hodnotit na základě dvou nejlepších básní (alespoň podle mého soudu) a to Když... a Vyznání víry tak by dostala plných 5 z 5.
Váhá-li tedy kdokoliv zda číst nebo nečíst, ať si přečte alespoň dvě výše zmíněné básně.