Písnička pro Klaudii přehled

30.07.2024

Osmnáctiletá Klaudie si užívá léto po boku přítele Davida a nejlepší kamarádky Simči. Kdyby nebylo matčina manžela Igora a otravného mladšího bratra Tobiáše, nad jejím dokonalým životem by se nevznášel žádný stín.
Za to devatenáctiletému Vítkovi se život v poslední době vysmívá. Po smrti strýce se musel i s rodiči přestěhovat do malé vesnice, aby se postarali o babičku a dva koně.
Ač oba žijí ve stejné vesnici, dělí se tu lidé na ty, co jsou společensky na výši, a na ty, o které prvně jmenovaní nezavadí slovem ani pohledem. Ale možná, že existuje jedno místo, kde by Klaudie mohla Vítka vidět jinýma očima.

Kniha je vyprávěna v ich formě střídavě z pohledu obou hlavních postav. Jakmile jsem uviděla obálku, okamžitě evokovalo mi to knihy Lenky Lanczové, které jsem četla v nácti letech, a ty příběhy jsem milovala. Teď jsem věkově jinde, takže nadšení už není tak velké, ale jako nenáročná letní oddechovka to vlastně fungovalo.

První polovinu knihy jsem bojovala s Klaudií. Hodně si o sobě myslela, chovala se hnusně k Vítkovi, k bráchovi (Tobi byl náhodou super) a její přátelství se Simčou nebo i s Nikol, bylo všechno, jen ne oddané. Vítek byl naproti tomu sympaťák a upřímně jsem nechápala, čím ho vlastně Klaudie okouzlila. Na táboře se její chování naštěstí zlomilo (líbilo se mi, co to způsobilo), ale sem tam se nějaký další výkyv objevil. Ale to i u Vítka obzvlášť ve fázi, kdy už byli spolu.

Nechyběla ani dramatická a klišé zápletka, která jejich rychle vzniklou lásku okořenila. Konec byl takový roztomilý, přesně se sem hodil a k tomuto typu knihu patří. Jen to s Andy si mohli vysvětlit trochu dřív.

Ještě musím zmínit, že mě hodně překvapil Davidův otec. To, jak se po nastalých událostech zachoval, jsem nečekala, ale rozhodně kvitovala. Ne každý rodič by to udělal.

3,5*