Podbrdské ženy přehled

15.01.2025

"Když se budeš pořád bát, neuděláš ani jeden krok dál."

Další silná kniha od paní Poncarové. Pro mě zatím druhé knižní setkání a opět zážitek. Tentokrát o tom, jak velký vliv mají minulé generace na náš život, ale i o naději, že i přesto můžeme vykročit vlastní cestou, všemu navzdory.

12.01.2025

Události druhé světové války, holocaustu a komunismu patří mezi čtenářsky nejžádanější a především nejčtenější. V české literatuře se tato témata vyskytují docela hojně a skrz fiktivní příběhy, které tyto události zachycují, stále získávají na oblibě. Osobně této popularitě nerozumím. Každým rokem vychází nespočet literárních děl, které popisují tragédie 20. století jednou a tou samou větou: „Bylo to hrozné!“ I přesto věřím, že se najdou díla, která události českých a světových dějin dokážou ozvláštnit zajímavým, informativním a originálním vyprávěním. Mezi takové příběhy ale nepatří Podbrdské ženy, které sice nabízejí zajímavý děj, ale nepřekypují originalitou a čtenáře o ničem neinformují.

Když jsem si přečetl anotaci, obrátil jsem oči v sloup. „Další tragédie z dob komunismu a druhé světové,“ řekl jsem si. Co jiného se dá čekat od beletrie, která o této tematice pojednává? (Ne)mile mě překvapilo, že o komunismus a strasti války tu vůbec nejde. Jana Poncarová moc nevyzdvihuje dobu, ve které se děj Podbrdských žen odehrává. Významné události a hrůzy jsou v knize popsány okrajově a bez špetky zájmu. Především události druhé poloviny 20. století tu nehrají velikou roli a pro samotný příběh jsou nepodstatné. Podbrdské ženy se spíše zabývají psychologií postav a jejich křehkou pozicí ve společnosti mužů.

Protagonisty Podbrdských žen jsou členové rodiny Kucmanů, které po několik desetiletí provází osobní tragédie, jež se předává z generace na generaci. Nejzajímavější postavou je nejspíš Emilie, do které autorka vkládá největší úsilí. U ostatních postav je to komplikovanější, především u postavy Johanky, která z celé knihy má nejméně prostoru. Ostatní protagonisté působí místy dost jednorozměrně; tedy uměle a nelidsky. Takovou postavou je Mirek Kucman, první mužský protagonista, se kterým se setkáváme. Zpočátku se jedná o zajímavou postavu, ale s přibývajícími stránkami se z něho stává umělá napodobenina člověka, která stěží projevuje lidské emoce. Největším problémem je, že autorka zahlcuje čtenáře kvantem postav, ke kterým si není schopen vybudovat vztah. Čím více jich je, tím méně se vyznáte v tom, jak jsou pro příběh důležité.

Téma komunismu a druhé světové války je v dnešní době už dost profláklé, ale i tak se najde literatura, která tyto události dokáže oživit a ozvláštnit. Podbrdské ženy touto literaturou nejsou. Od první kapitoly není docela jisté, čím chtějí být. Od knihy jsem si moc nesliboval, a nakonec jsem udělal dobře. Nejedná se o četbu, která by zkušeného čtenáře dokázala nadchnout, spíše o odpočinkovou jednohubku, co si na literaturu pouze hraje. Nebojím se říct, že dílo Jany Poncarové je pouhým brakem, který je zaměřený na citlivá ženská srdce. Podbrdské ženy sice dokážou zaujmout, nikoli natolik, aby si z nich čtenář něco odnesl.