Podzemníci přehled

30.03.2022

Jacka Kerouaca jsem poprvé objevil v šestnácti nebo sedmnácti letech, kdy mi cestou podél regálu v naší místní knihovně padl do očí modrý obal Dharmových tuláků vydaných nakladatelstvím Winston Smith. Byla na něm silnice vedoucí americkou vyprahlou divočinou a já se po ní vydal. Od foglarovek, Setona a dobrodružných románů pro mládež doporučených kamarády ze Skauta jsem naskočil rovnou do téhle pořádně rozjeté jízdy napříč Amerikou sem a tam. Dharmoví tuláci a Na cestě, romány, které jsem od onoho osudového setkání četl mnohokrát. Oproti tomu ostatní autorovy knihy jsem pouze prolétl nebo dokonce odložil. Mezi nedočtené patřili i Podzemníci. Teď už vím proč. Chybělo mi v nich tenkrát to vandráctví, ten tep, ten neklid, touha flákat se jeden měsíc v San Franciscu a druhý na opačné straně v New Yorku. Jenže ono to tam je a díky odehrávání se na jednom místě a orámování krátkým časovým obdobím to působí dokonce i silněji. Kerouacova (v knize vystupuje jako Leo Percepied) roztěkanost, ztrácení se v niterních pocitech, neustálé poznávání sebe sama a vnějšího světa po bytech básníků, spisovatelů, v přítmí barů těsně přes svítáním, v kocovinách běžného dne. To vše doslova vhozeno do psacího stroje, bez umělých úprav, jako vzpomínka na milostné vzplanutí k černošské dívce Mardou. Vyznání, které se svojí opravdovostí staví před slavné literární milenecké dvojice z minulosti. Vyznání s nespoutaným tempem jazzového jamování. Stačí se jen ponořit do textu, nechat do srdce vstoupit tóny. Jack Kerouac by tento měsíc oslavil sté narozeniny a já je mohl s ním, díky nakladatelství Argo, jejichž paperback mě oslovil při bezcílné návštěvě knihkupectví, nejen symbolicky oslavit, ale po dlouhých letech čtení také jako autora konečně docenit.