Podzim patriarchy přehled
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/2114/bmid_podzim-patriarchy-bTp-2114.jpg
4
118
118
Téma samozvaného diktátora je pro latinskoamerickou literaturu poměrně typické, dokonce až obsedantní, a objevuje se v řadě děl. Zatímco jiní autoři volí přesný dobový rámec, García Márquez zpracoval látku po svém a jinak: zamířil k parodii a satiře. Charakteristický styl vyprávění, příznačný pro Sto roků samoty, je zúžen na několik bizarních motivů ze života dosazeného tyrana. Spisovatel překvapuje až hypertrofií obrazů a scén, kdy se ve stále nových obměnách kupí obludné fikce, krouživými pohyby děje a anachronismy je popírán lineární čas, kdy se logika jeví jako naprosto nepotřebná a skutečnost je obrazně řečeno trhána na kusy. Autor místo klasické přímé řeči přechází z jedné osoby na druhou, splétá postavu vypravěče s jednajícími osobami, a vytváří tak podivuhodný obraz „reality“. Skvěle se mu daří zkomponovat rekviem nad figurou jednoho samovládce. Zároveň Márquez nastoluje otázku moci obecně, v románu zaznívá i rozměr existenciální a v neposlední řadě zde hrají svou roli symbolika a motivy smrti, charakteristické pro období barokní.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , OdeonOriginální název:
El otoño del patriarca, 1975
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Podzim patriarchy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)
Není snadné se do textu začíst. Když se to podaří, vynořují se ostrůvky pestrých obrazů, tu líbivých, jindy smutně groteskních, pak zas zlehčeně drsných, často překrytých vrstvou ironie. Pod všemi těmi přemalbami však prosvítá temný základ reality hrůzovlády.
môj šéf kedysi veľmi rád používal výraz famózny. inak však neviem nazvať tento úžasný román, vďaka ktorému som na pár dní zabudol, v akom marazme žijem. prvýkrát vyšiel na Slovensku v roku 1978 v preklade Petra Brabenca, ktorý sa tiež nedá nazvať inak ako famózny. toto vydanie sa však akosi potichu „vytratilo“, pretože prekladateľ v roku 1981 využil príležitosť a do zhůvěřilého Těžkoslovenska sa zo študijného pobytu vo Francúzsku nevrátil. trochu napovedá aj to, že sa ho od roku 1979 pokášala lámať ŠTB, nezlomila ho, ale aspoň riadne okydala...
pamätám si na sedemstranové vety, s akými som sa dovtedy stretol iba u Hrabala:)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Podzim patriarchy v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 167x |
| ve Čtenářské výzvě | 20x |
| v Doporučených | 6x |
| v Knihotéce | 138x |
| v Chystám se číst | 54x |
| v Chci si koupit | 11x |
| v dalších seznamech | 5x |
Štítky knihy
stáří umírání magický realismus totalitní režimy Karibik kolumbijská literatura hispanoamerická literatura román o diktátoroviAutorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Poté, co se kolumbijský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu, Gabriel García Márquez (1927 - 2014) celosvětově proslavil románem Sto roků samoty (1967), museli si čtenáři na jeho další román počkat dlouhých osm let. Podzim patriarchy (1975) ještě obsahuje prvky magického realismu, v Márquezově díle naposledy. Latinská Amerika má bohaté zkušenosti s diktátorskými režimy a tak není divu, že se zde zrodil přímo žánr románů o diktátorech, mezi něž Podzim patriarchy patří. Četl jsem několik takových děl - Pan president (1946) Miguela Ángela Asturiase, Náprava dle metody (1974) Aleja Carpentiera, Já nejvyšší (1974) Augusta Roy Bastose, Kozlova slavnost (2000) Maria Vargase Llosy -, ale právě Podzim patriarchy se mi z nich líbí nejvíc. A nic na tom nezměnila ani třetí četba po letech.
García Márquez zvolil trochu jiný přístup než většina dalších autorů románů o diktátorech, ten jeho je inspirován několika diktátory a román se odehrává ve fiktivní nejmenované zemi a vlastně i v jakémsi bezčasí. Márquezův tyran vládne nesmírně dlouho, slaví se tu sté výročí jeho vlády a diktátor umírá ve věku více než dvě stě let, osamělý, neboť největší samota je samota moci. Už z toho je patrné, že Márquez se vydal cestou parodie, satiry, frašky, "barokní hypertrofie obrazů a scén" ze života vládce a že skládá jakési "burleskní rekviem nad ohyzdnou figurou latinskoamerického diktátora" (citáty jsou z doslovu Josefa Forbelského k prvnímu českému vydání, Odeon, 1978).
Román je rozdělen do šesti oddílů, ale jinak text plyne bez dalšího členění v dlouhých souvětích, nejednou i přes několik stran, a bez rozlišení přímé řeči, autor přechází z jedné mluvnické osoby na druhou, z er formy k ich formě v jedné větě. Není to četba nijak lehká, je možné se v takovém textu i ztratit, ale je to ztrácení, které mám rád: v bezbřehé obraznosti, která někdy obchází logiku, rozum i věrohodnost, aby představila snad vše, co si s postavou totalitního vládce spojujeme, a to včetně korupce, kultu osobnosti a zločinů, ale i matky, kterou chtěl svatořečit, lásek, které ztrácel, přisluhovačů i odpůrců.