Pohřbívání a hřbitovy přehled

24.12.2023

Krásná, velmi nevšední publikace, pojednávající o smrti, pohřbívání a veškeré funerální tématice.
Jedná se skutečně o první knihu svého druhu, jakousi 'rukověť hrobníka'.
Člověk se zde dočte o historii pohřbívání, o etice, o kostech z hlediska antropologie, medicíny, a o rozkladu tkání, kde je i chronologicky popsán celkový rozklad mrtvého těla a jeho fáze.
Také zde najdete zmínku o pietě, o psychologii, která je v tomto oboru velice důležitá, neb lidé na pohřbech bývají zarmoucení, a tak musí hrobník býti i tak trošku psychologem. V této knize lze nalézt i příklad správné komunikační rétoriky. Krásně zde autoři uvedli, co říkat a čemu se naopak během komunikace s pozůstalými vyvarovat.
V praktické části se dočtete o tom, jak má vypadat hrobka, jak se přibližně staví, jaké musí mít parametry jako hloubka, šířka a délka, jak probíhá exhumace a za jakých hygienických podmínek ji lze provádět.
Také zde naleznete výčet právních předpisů a úprav, včetně Zákona o pohřebnictví.
Jedná se o vskutku vyčerpávající dílo, které nesmí chybět na žádném hřbitově nebo v instituci, kde se pracuje s mrtvými, anebo se jedná s pozůstalými.
Jistě si také najde i mnoho příznivců mezi zájemci o profesi hrobníka, a velmi se jim bude hodit jako příprava na akreditovaný kurz, který končí osvědčením, a dotyčný pak může fundovaně vykonávat toto povolání.
Autoři takové kurzy organizují, a snaží se navrátiti slávu pohřebního řemesla, kdy v době za první republiky bývával hrobník veleváženým občanem, který byl v sociálním statusu údajně roven policistovi nebo úředníkovi.
Jedná se ovšem o tak nevšední, speciální a úzkoprofilovou publikaci, že zřejmě málokdo z běžné laické a nezainteresované veřejnosti, která se tématu smrti a pohřbívání, natož detailům rozkladu těla (dopodrobna popsanému) vyhýbá, si ji pořídí.
Jen část zájemců jako jsou tafofilové, lidé mající zálibu v ponuré funerální tématice, lidé zvědaví a toužící se dozvědět více o tomto veřejností přehlíženém a úmyslně opomíjeném, ač nesmírně důležitém řemesle, si možná tuto knihu zakoupí.
V době po roce 1948, kdy se chopili moci komunisté, přestalo údajně řemeslo hrobníka existovat, a tato profese postupně zanikala a stále více postrádala svých dřívějších kvalit a kvalifikovaných pracovníků. Místo toho na tato pracovní místa režim obsazoval lidi, kteří se vrátili z nápravných zařízení, všemožných převýchovných táborů a trestance, často odsouzené za velmi závažné kriminální činy. Takovíto lidé se nezřídka více věnovali konzumaci levného alkoholu než práci, a tak se po desetiletí vytvářel obraz „typického“ hrobníka až do podoby, jakou má dnes. Velmi nelichotivou.
Zaměstnancem hřbitova býval často nějaký 'pobuda', který se ploužil v přítmí, jednou rukou se opíral o náhrobky, a v druhé třímal lahev rumu, a kdo mohl, ten se mu údajně raději vyhýbal.
A právě pan Stejskal s touto ojedinělou publikací, a to i na evropské poměry, si vzal za cíl povznést hrobařské řemeslo a navrátit mu dřívější lesk, slávu a důstojnost.
A každý, koho by zajímalo, jak vypadá takový Hrobník (a záměrně ho píši s velkým H), si může udělat obrázek po přečtení, třeba i jen určitých částí a pasáží této jedinečné knihy.
Pan Stejskal a jeho spolupracovníci odvedli velký kus práce. Vzali si za úkol transformovat toto povolání do podoby prvorepublikové!
Snad se člověk toužící po vykonávání této profese, a který už nechce být u veřejnosti právě za „pobudu“, ale za kdysi tak váženého Hrobníka, se díky znalostem, stylu práce, jednání a slušnému vystupování dočká všeobecného uznání, a pohled laické veřejnosti na tuto profesi se začne zase pomalu proměňovat. A proměňovat se začne i způsob jejího vykonávání.
A k tomu primárně slouží tato kniha. Oceňme ji!
Pět hvězdiček *****