Pohyblivý sviatok přehled
Ernest Hemingway
Paríž a šťastie boli pre Hemingwaya synonymá. Aj preto nazval svoje búrlivácke mladé roky strávené v tomto meste pohyblivým sviatkom. Týmto prirovnaním sa inšpirovala aj Mary Hemingwayová pri posmrtnom vydaní manželovho diela v roku 1964. Črty o svojom živote v Paríži začal autor písať roku 1958 a s prestávkami v nich pokračoval až do konca svojho života, upínajúc sa v hlbokej tvorivej aj životnej kríze na najšťastnejšie obdobie svojho rozletu v úsilí nájsť stratenú istotu. Tieto pamäti nám pomáhajú pochopiť nielen ducha doby, ale aj osobnosť spisovateľa, ktorý má nezastupiteľné miesto v svetovej literatúre dvadsiateho storočia.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
A Moveable Feast , 1964
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pohyblivý sviatok. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (61)
Docela jsem se pobavil, jak Hem (tak mu v knize někteří říkají) píše, že se v Paříži tehdy dalo žít prakticky z ničeho. Jó, časy se mění. V době, o které v knize píše, mu bylo 25 let. Je to takové méně výrazné povídání a některá jména umělců jsem ani neznal. Doslov napsal Josef Škvorecký.
Dvacátá léta v Paříži očima Ernesta Hemingwaye, jak na ně vzpomínal v padesátých letech na Kubě: život ve velmi skromných podmínkách s první ženou, kruh kolem Gertrudy Steinové, Sylvie Beachová a její knihovna, hlad, chudoba, seznámení a přátelství se Scottem a Zeldou Fitzgeraldovými, Erza Pound… jednalo se o jeho první pobyt v Paříži, kdy byli „strašně chudí a strašně šťastní.“
Kdysi jsem už toto knihu číst zkoušela, ale Paříž jsem téměř neznala a nedokázala jsem docenit bohatý místopis. Díky letošní třídenní zastávce v Paříži jsem po knize sáhla znovu a užila si ji úplně jinak.
Když vystupujete v roce 2023 na metru Cardinal Lemoine a vybavíte si slova EH: „adresa rue Cardinal Lemoine číslo 74, co jsem jí udal, nemohla být adresa ubožejší“, musíte se pousmát, jak moc se svět změnil.
Nejvíc jsem žasla nad kapitolu Paříž je věčná, ve které Hemingway líčí zimy strávené se svou ženou a malým synem v rakouském Schrunsu v Alpách, kde nebyly žádné „lyžařské výtahy ani žádné lanovky … nahoru se člověk musel vyšplhat na lyžích, na které si připevnil tulení pásy.“ Vůbec jsem netušila, že Hamingway a jeho žena Hadley patřili po boku Waltera Lenta a Hanesse Schneidera k průkopníkům skialpinismu. Lyžovali na ledovcích, ve Švýcarsku, v Dolomitech - od listopadu do Velikonoc.
Knihu určitě doporučuji, pokud máte rádi autory ztracené generace, Paříž, knihy a lyžování.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pohyblivý sviatok v seznamech
v Právě čtených | 7x |
v Přečtených | 561x |
ve Čtenářské výzvě | 84x |
v Doporučených | 37x |
v Knihotéce | 187x |
v Chystám se číst | 205x |
v Chci si koupit | 38x |
v dalších seznamech | 10x |
Štítky knihy
Část díla
- Dobrá kavárnička na place Saint-Michel 1964
- Evan Shipman v Lilas 1964
- Ezra Pound a jeho Bel Esprit 1964
- Falešné jaro 1964
- Ford Madox Ford a pekelník 1964
Autorovy další knížky
2015 | Stařec a moře |
1974 | Sbohem, armádo |
1966 | Pohyblivý svátek |
2016 | Komu zvoní hrana |
1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Pro další setkání s Hemingwayem jsem zvolil vzpomínkovou knihu na jeho pobyt v Pařízí ve dvacátých letech, kdy z vyznění vyplývá, jak byl v té ohromné chudobě šťastný – což je s podivem, vzhledem k tomu když s ostatními umělci Ztracené generace hodoval v kavárnách a restrauračkách a lemtal v putykách.
Tak nějak to spíš vypadá z velké části na zbožné přání než autentické vzpomínky, za mě průměrná záležitost, Orwell o Paříži uměl lépe – 55 %