Polibek v Paříži přehled

11.11.2023

(SPOILER) Četla jsem ze série už díl, který se odehrává v Římě. Proto jsem čekala naprosto stejnou pohodu, kde člověk nemusí přemýšlet a jen čte až do konce. Ale knížka mě dost překvapila, protože je zde využito pár momentů, ve kterých se někteří lidé mohou poznat a vlastně vám i sama kniha řekne, že byste se nad tím měli trošku zamyslet. Tím pádem může mít pro někoho i další přidanou hodnotu.
Pro sebe si sem dám jen pár úryvků.

"... že mi došlo, že mám tendenci utíkat, kdykoli se někdo přiblíží na dosah mých pocitů. Že jsem si zvykl na to, že mě lidi opouští - ať už schválně, jako táta, nebo neúmyslně, jako děda -, takže pak zkouším jejich trpělivost a stavím je do situací, v nichž mi dokážou, jestli se mnou být chtějí, nebo ne."

"Já jsem taky sám, Sereno. A nechci."

"Zjistila jsem pár věcí o sobě... Třeba to, že se s nikým nedokážu doopravdy sblížit, když budu mít pocit, že před ním nemůžu být sama sebou. To, že jsem se ale viděla očima někoho jinýho, mi zvláštním způsobem pomohlo zjistit, kdo vlastně doopravdy jsem."

Někdy jsme prostě tak stejní a tak spolu vycházíme a zapadáme do sebe naprosto dokonale, že vytvoříme zase ten stejný tvar, že nemůže vzniknout nic nového a vzrušující. Za to když jsme dvě puzzle, která jsou odlišná, ale zapadáme do sebe a vytvoříme tvar nový, vznikne něco nečekaného a dobrodružného.