Policejní hodina přehled
Géza Včelička (p)
Děj románu čerpá z devadesátých let (1884-1897) 19. století a rozvíjí svérázný kus historie staré Prahy. S drsnou pravdivostí se zde kreslí obraz tvrdého života z nuzného prostředí. Je to Praha proletářská, Praha maloměšťácké chudiny a nezaměstnaných, švadlenek, pradlen, číšníků, spořádaných nevěstek a nepočestných živnostníků. Román vypráví příběh dvou rodin: rodiny Horáčkovy, jež má zařízenou "francouzskou vinárnu s dámskou obsluhou", a proletářské rodiny Fišerovy. Starý Fišer se opíjí a týrá ženu, jeho syn Franta, rváč, sběhne z učení, ale po bídném živoření se zase vrací k pekařině, ženat s fabričkou Růženou. Jedna dcera Fišerova si vezme Karle Horáčka a stane se tak paní onoho počestného nevěstince, druhá se vdá za čísníka Petra...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Policejní hodina. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Tak nevím, jak uklízím půdu tak pročítám knihy, které bych si ráda nechala. A asi si ji nechám. I když se tady čtenářům nelíbí slovo socialismus, ale zas je tu popsán život v 19. století a taky život informátorů policie, které se hodí do každého režimu, také život obyvatel nejchudší a nejbohatší spodiny( kuplíři, vetešníci) apod.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Policejní hodina v seznamech
v Přečtených | 21x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 30x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1987 | Pražské tajemství |
1974 | Kavárna na hlavní třídě |
1975 | Policejní hodina |
1958 | Černá píseň |
1959 | Světoběžníci a Robinsoni |
Zajímavý pohled na život nižších sociálních vrstev na přelomu 19. a 20. století. Autor jasně ukazuje, jak tehdy život opravu byl tvrdý a nesnadný, což i dnešnímu čtenáři umožní snáze pochopit, proč měly komunistické myšlenky posléze takovou podporu. Zároveň autor zařazuje do textu i zmínky o významných dobových událostech, čímž atmosféru doby opět podtrhuje. Jen ten závěr mi přišel takový nedotažený, jako kdyby si autor řekl, že už napsal dost stránek, tak to může odevzdat do tisku.