Policejní hodina přehled
Géza Včelička (p)
1. vydání s podtitulem Román z let devadesátých. Autor sleduje osudy pražské rodiny Fišerů v letech 1884 – 1897. Členům této rodiny, Frantovi, Anežce, Julii a Žofii, se věnuje hlavně v první části knihy, nazvané Na staré baště. Druhá část, Všední den, už se neomezuje jen na tyto postavy, jde spíše o kroniku formování dělnického hnutí. Včelička vytváří plastický obraz života v posledních desetiletích 19. století, dokáže zachytit atmosféru doby, „národnostní a sociální vření, dělnické stávky i růst sociálního uvědomění. Celý román se odehrává v Praze. Praha je zde vykreslena jako město, které má své vlastní zákonitosti a pravidla, jako svět sám pro sebe. Postavy románu se pohybují pouze na území Prahy, její hranice takřka vůbec nepřekračují. Jednou z mála výjimek jsou Žofčiny cesty za dítětem na venkov, který zde ale není nijak blíže specifikován.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Policejní hodina. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Tak nevím, jak uklízím půdu tak pročítám knihy, které bych si ráda nechala. A asi si ji nechám. I když se tady čtenářům nelíbí slovo socialismus, ale zas je tu popsán život v 19. století a taky život informátorů policie, které se hodí do každého režimu, také život obyvatel nejchudší a nejbohatší spodiny( kuplíři, vetešníci) apod.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Policejní hodina v seznamech
v Přečtených | 21x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 30x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1987 | Pražské tajemství |
1974 | Kavárna na hlavní třídě |
1975 | Policejní hodina |
1958 | Černá píseň |
1959 | Světoběžníci a Robinsoni |
Zajímavý pohled na život nižších sociálních vrstev na přelomu 19. a 20. století. Autor jasně ukazuje, jak tehdy život opravu byl tvrdý a nesnadný, což i dnešnímu čtenáři umožní snáze pochopit, proč měly komunistické myšlenky posléze takovou podporu. Zároveň autor zařazuje do textu i zmínky o významných dobových událostech, čímž atmosféru doby opět podtrhuje. Jen ten závěr mi přišel takový nedotažený, jako kdyby si autor řekl, že už napsal dost stránek, tak to může odevzdat do tisku.