Politikos přehled

Předpokládám, že tímto komentářem si valnou pověst nevybuduji, ale co nadělám, musím být upřímný.

Nejsem kdovíjak nadšen z cca první poloviny knihy, kde je naplno rozjeti dichotomické dělení. Nemám rád dichotomické dělení. Proč? To je snad zcela jasné. Dichotomické dělení nikdy nefunguje. A to říkám naprosto vážně, nikdy. Možná je to jakási postmoderní (ve smyslu slova nikoliv pejorativním) snaha o absolutní objektivitu, ale ve mně je to prostě vžité. Zjednodušit cokoliv na dvě kategorie bývá velice ošemetné a vždy budou existovat chyby a nakrásně i spousta vyslovených „výjimek“.

Zde si dovolím maličkou odbočku. Stále mi ne úplně vyhovuje forma dialogu. Ono je to sice praktické a bezesporu to pomáchá ke zjednodušení cesty poznání, dává vám to čas a ukazuje, jakým způsobem autor sám své myšlenky směřuje, ale… Je to ještě fajn v takové Ústavě, nebo alespoň v jejím začátku, kde alespoň některý z účastníků oponuje hlavnímu mluvčímu, ale zde je to dosti strašné. Tak padesát procent replik Sokrata mladšího je něco ve smyslu „Co tím myslíš.“ a to je prosím jediný přínos. Navíc Host z Eleje mívá kolikrát tak arogantní poznámky, že se divím, že se Sokrates mladší nezeptal „A kam se ti ztratili hadi, vole!“. A zde se vracím k původnímu tématu. Je neskutečné, co se pro fungování dialektiky, v tomto slova smyslu, musí ztratit, aby fungovala. Nebudu lhát, u dělení na chodící živočichy rohaté a bezrohé se mi už dělaly mžitky před očima… Říkal jsem si, Inu, Vojtěchu, jsi vůl a patříš mezi živočichy rohaté, neměl sis dávat tu malou sklenku whiskey. Dále číst jistě nemá smysl, ti rohatí ho stopro nebudou zajímat.

Druhá poznámka. Ani Hobbes, který napsal dílo o státě s názvem Leviatan si nedovedl představit tu extrémní státní mašinérii jakou disponujeme dnes. Natož pak Platón. Proto naprosto chápu jeho nechuť k vícehlavým formám vlády a jeho technokratické smýšlení, které zákonitě taková zřízení odepisuje, pakliže nedisponuje mimořádným státním aparátem. A je tak zcela pochopitelná jeho kritika zřízení Athénského. V tomto ohledu je Politikos mimochodem hrozně trpké čtení a člověk nemůže se zoufajícím si Platónem nesoucítit. Na straně druhé sotva můžeme tvrdit, že jsou Platónovy myšlenky aktuální a relevantní. Nejsou. Mimochodem, velice zvědavý jsem po čtení tohoto dialogu na Zákony.

Čili, nijak nezpochybňuji Platónovu velikost, ani ve zlém nekritizuji jeho myšlenky. Jenom říkám, že jeho forma myšlení je neaktuální a ne zcela funkční. I přes to nakonec nelze nesouhlasit s poslední replikou Hosta, ve které shrnuje vlastnosti správného politika.

01.03.2021

I když ztrácíme mého milovaného Theraitéta, byl mi dost možná Politikos z eleadských dialogů nejpříjemnější. Nejsem si jistá, jak hodnotit samotnou záživnost, protože ač jsem měla pocit, že objektivně je Politikos o dost srozumitelnější, než jeho předchůdci, neustále mi odbíhali myšlenky a já uvažovala, co že to ještě všechno musím stihnout. To, že jsem ve skluzu, ale každopádně nemůžu vinit na Platóna... Přesto bych řekla, že začátek je o něco pomalejší, Host znovu rozjíždí diairetickou metodu a tyhle pasáže se sice dají číst rychle, na druhou stranu mi nepřinášejí žádné osobní potěšení. Nicméně určité světlé momenty tu jsou, například v jedné poznámce nás Novotný seznamuje s historkou. kterou má od Diogena Laertia, jak Diogenés oškubal kohouta a prohlásil ho za Platónova člověka... (jsem jediná komu to připadá vtipné? Aha... tak nic...)
Potom se to nicméně přehoupne a já jsem si znovu uvědomila, jaký je Platón génius (pasáže 294a-d vřele doporučuji vaší pozornosti). Moje nadšení vyústilo v to, že jsem si opsala téměř celou stranu, ale myslím, že by tu bylo nadbytečné to celé vypisovat (i když to stojí za to...), místo toho snad jen ocituji prohlášení, které celou pasáž kritiky zákonů uzavírá:

"Což je možné, aby to, co je po všechen čas jednoduché náležitě odpovídalo věcem, které nejsou nikdy jednoduché?"

Pro ty, co dialog nečetli bych jen ráda dodala, že Platón není v žádném případě anarchista a nutnost zákonů uznává (v případě, že nemáme božského vládce, který vše zvládne bez nich...).
Ač po genialitě této pasáže znovu nastalo jisté ochlazení, řekla bych, že to bylo pouze z toho důvodu, že mě osobně nepřinesla mnoho nového (všechno už jsem to slyšela na přednáškách). To ale neubírá skutečnosti, že jsou ty pasáže krásné... analogie tkalcovství je nádherně poetická, i když místy překvapivě krutá. Nicméně je tu ještě jedna pasáž, kterou bych chtěla vypíchnout, protože na mě velmi silně emocionálně zapůsobila. A to moment, kdy Host začne velmi parodickým způsobem popisovat athénské zřízení a spolu se Sókratem mladším ho nezřízeně kritizovat. Zaprvé jsem na sebe neskutečně pyšná, že mi podstata dané pasáže došla i bez Novotného podpory (kromě té překladové samozřejmě...). Zadruhé jsem se po dlouhé době zase jednou u Platóna zasmála. Zatřetí... panebože, ta pasáž byla tak hořká, až mě z ní trnuly zuby, tahle pasáž mě skutečně přesvědčila o správnosti argumentu, že Platón eleadské dialogy psal v určité osobní krizi, protože v tomhle momentu jako by jindy emocionálně odtažitý a maximálně mírně ironický Host zmizel a nahradil ho sám Platón. Sókrates mladší už tomu všemu svým závěrečným komentářem jen dodává korunu:

"Kdo by mezi takovými lidmi dobrovolně byl ochoten být vládcem, ten by věru zcela spravedlivě utrpěl a zaplatil, ať by to bylo cokoli."

Popravdě... tenhle Platónův dialog se dost možná zařadí mezi mé oblíbené a ráda bych se k němu ještě někdy v budoucnu vrátila. To ale asi trochu souvisí s tím, že mě oslovují témata, které dialog řeší. Například, což jsem zapomněla zmínit, přeznačení dichotomického dělení kontrárních protikladů, což je něco, s čím se naše společnost stále ještě nesmířila, ale to už je téma na někdy jindy.
K tomuto dialogu se dají najít na YouTube perfektní přednášky pana PhD. Josefa Kružíka, vložila bych sem odkaz, ale nedávno jsem byla za tuto praxi pokárána, a tak si to raději odpustím... nicméně by nemělo být těžké je najít, a v případě zájmu mě neváhejte kontaktovat a odkaz vám jednoduše pošlu.