Polní tráva přehled

18.07.2023

Můj komentář se vztahuje na soubor povídek Polní tráva, vydaný v roce 1946 (čili povídky Polní tráva, Staník, Host, Lístky z alba, Setkání, Svatojanská pouť). Jedná se o krásný, jemně, neagresivně a nevtíravě podaný vysoce umělecký vhled do starostí i radostí obyčejných lidí (polní tráva, která roste na pokraji našich zaprášených cest). Některé z uváděných problémů jsou běžné i v současnosti (nenaplněná láska, vážná nemoc), jiné méně časté (dědičná řemeslná profese, která donutila člověka vzdát se realizace v oblasti, ve které byl talentován). Cenné je to, že si při četbě těchto povídek můžeme uvědomit, že jsme ušetření hrozného problému našich předků, a sice vysoké kojenecké úmrtnosti, se kterou bylo nutno se vyrovnat, naučit se s ní žít, ale zvyknout si na to nešlo v žádné době (v povídkách Polní tráva a zejména povídka Host). Z povídek velmi mírně a nevtíravě prosvítá autorův katolicismus. Dobře je zde ukázáno, jak je kvalitní život s vírou, přičemž na tuto záležitost není poukázáno primárně, vyplývá to nějak z průběhu zde líčených životů jakoby samo sebou. Poslední povídka (Svatojanská pouť) líčí vhled do psychiky hříšného člověka, který si je své viny vědom, chce se z této situace dostat a asi se z ní i dostane. Řešení tohoto stavu je ale celoživotní záležitostí, ve zmíněné povídce je ukázán jen časově jen asi jednodenní či dvoudenní úsek života, avšak cítíme, že psychika tohoto člověka je zcela jinak zaměřena, než např. průběh života Tomáše Suchomela z povídky Polní tráva, který prochází životem s nemalými problémy, ale s hříchem a vinou nezatíženou myslí.

17.07.2021

Úžasný styl psaní, pronikající do hloubi postav. Obrazy mnoha životů lidí, kteří "nebyli víc než polní tráva, která roste na pokraji našich zaprášených cest", a přece to byly životy ve své jedinečnosti krásné a cenné.