Pomlčka v těle přehled

29.05.2021

Skutečnosti tiché, pomalé a osamělé (jen občas probleskne decentní přítomnost jakéhosi partnera – "když to polykám / zachraňuje mě vědomí, že se chováš divně") jsou v kontrastu s divokým jazykovým vyjádřením. Láníková pečlivě natírá jednotlivé obrazy z banální šedivé každodennosti, je "sama sobě zedníkem", "ráda pere, ale máloco unosí". Právě tělesnost se projevuje v každé básni – šlape se, chmatá, objevují se jizvy, prsty tlačí, pokrývá se potem, rýpe se, vtlačuje se.
Otázkou je, jestli to obsesivní popisování vlastního stavu má nějaký vývoj, jestli k něčemu vede a jestli i přes unikátní jazyk nezačne čtenáře ta strnulost nudit. Mě to nenudilo, také díky opakujícím se motivům (hlavně materiálům – bavlna, dřevo, maso; ale i motiv vany a cirkusu pokrytého sněhem nelze přehlédnout), který mi připomněl hru s barvami z Láníkové nejnovější sbírky, jejíž koncentrovanější verše mi sedí přece jenom více.

míjíme cirkus pokrytý sněhem
mám křeč ve stehně u slabin, která směřuje ven z auta
dodržuji svoji bavlněnou hygienu

je mi zima od odřeného boku

večer téměř začal
zdomácním v místě mezi svetrem a zády aut

pokrýváme se sypkým potem
v tunelech svítí rudě
(s. 18)

25.05.2020

Po tomhle si připadám jako naprostej literární břídil, protože ač jsem se snažila, tak tenhle počin jsem prostě nepochopila. A dle hodnocení ostatních jsem jediná.

Po dočtení mě napadaly dvě věci: "drogy jsou špatné" a "generátor náhodných slov". Ale asi prostě jen nejsem cílovka a můj mozek postrádá nějakou část stvořenou pro tahle kouzla.