Ponrepo přehled
Luboš Bartošek
V Karlově ulici na Starém Městě v domě "U modré štiky" bývalo první pražské kino "Ponrepo".O jeho majiteli, bývalém kouzelníkovi a eskamotérovi Viktoru Ponrepovi, ale také a historii filmu a zejména o počátcích kinamatografie u nás,vypráví tato kniha.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ponrepo. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ponrepo v seznamech
| v Přečtených | 2x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 3x |
| v Chystám se číst | 1x |
| v Chci si koupit | 1x |
| v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
| 1985 |  Náš film: Kapitoly z dějin (1896 - 1945) |
| 1986 |  Filmové profily |
| 1990 | Filmové profily 2 |
| 1983 | Československé filmy 1977-1980 |
| 1973 | Desátá múza Vladislava Vančury |
Vynikající, čtivé a leckdy úsměvné vyprávění o časech minulých a těžkých, kdy strach bojoval se zvědavostí a úřední osvědčení podmiňovalo vše. I touhou po pokroku.
Dozvíte se, kdo byl vůbec jednou „z největších potíží všech našich průkopníků kinematografu“ (str. 44-45), jak probíhala záchrana zadlužené košířské Klamovky (str. 53-54), nebo co to pro diváka a rozpočet znamenalo, když se řeklo dvojitý program (str. 71-72). // Z jmenného rejstříku v závěru knihy vypichuji tři nejfrekventovanější, a to Thomase Alvu Edisona, Jana Kříženeckého a Františka Ponce.
Hodnotím maximálním počtem hvězd a doporučuji dál.
-----------------------------------------------
ÚRYVEK:
„(…) Ponrepo prodával lístky, vítal návštěvníky uctivou poklonou a upřímným stiskem ruky a osobně je uváděl na místa. Většinu jich dobře znal, protože chodili do jeho kina každý týden, někteří dokonce dvakrát týdně a mnozí měli již svá stálá místa, téměř jako v předplacení. Stejným způsobem se se svými návštěvníky loučil. Protože však při větší návštěvě se nemohl pozdravit se všemi osobně, dal si natočit krátký film, který byl pak vždy na konci programu promítnut. Tak se na plátně objevil sám majitel kina, přicházející v dlouhém císařském kabátě před oponu rozloučit se s váženým obecenstvem několikanásobnou poklonou. (…)“