• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 11 knih

Nové komentáře u knih Luboš Bartošek

Náš film: Kapitoly z dějin (1896 - 1945)

„Výborná knížka pro získání základního přehledu o české kinematografii od jejich samotných začátků, přes éru němého filmu až po mluvený film do roku 1945. Autor je zkušeným filmovým historikem a tato rozsáhlá a velmi užitečná publikace je plná kvalitních a podrobných informací. Knížka obsahuje celou řadu fotografii a je také doplněna o jmenný rejstřík a rejstřík filmů. Doporučuji nejen filmovým fanouškům.“... celý text
— Lele61

---

Filmové profily 2: českoslovenští filmoví herci (N - Z)

„Komentář platí pro oba díly“
— maryzka

---

Filmové profily 2

„Taky jsem to kupovala v 90. letech. Tenkrát jsem byla překvapena množstvím herců, kteří jsou dnes zapomenuty, některé vídáme ve filmech pro pamětníky. Také je tam dobře ucelena filmografie, některé filmy bych ráda taky viděla“... celý text
— maryzka

---

---

Náš film: Kapitoly z dějin (1896 - 1945)

„Velmi kvalitní a užitečná kniha. Často z ní čerpám základní informace.“
— Kabuky

---

Ponrepo

„Vynikající, čtivé a leckdy úsměvné vyprávění o časech minulých a těžkých, kdy strach bojoval se zvědavostí a úřední osvědčení podmiňovalo vše. I touhou po pokroku. Dozvíte se, kdo byl vůbec jednou „z největších potíží všech našich průkopníků kinematografu“ (str. 44-45), jak probíhala záchrana zadlužené košířské Klamovky (str. 53-54), nebo co to pro diváka a rozpočet znamenalo, když se řeklo dvojitý program (str. 71-72). // Z jmenného rejstříku v závěru knihy vypichuji tři nejfrekventovanější, a to Thomase Alvu Edisona, Jana Kříženeckého a Františka Ponce. Hodnotím maximálním počtem hvězd a doporučuji dál. ----------------------------------------------- ÚRYVEK: „(…) Ponrepo prodával lístky, vítal návštěvníky uctivou poklonou a upřímným stiskem ruky a osobně je uváděl na místa. Většinu jich dobře znal, protože chodili do jeho kina každý týden, někteří dokonce dvakrát týdně a mnozí měli již svá stálá místa, téměř jako v předplacení. Stejným způsobem se se svými návštěvníky loučil. Protože však při větší návštěvě se nemohl pozdravit se všemi osobně, dal si natočit krátký film, který byl pak vždy na konci programu promítnut. Tak se na plátně objevil sám majitel kina, přicházející v dlouhém císařském kabátě před oponu rozloučit se s váženým obecenstvem několikanásobnou poklonou. (…)““... celý text
— milamarus