Ponurý dům II přehled

24.02.2021

Brilantní! Ponurý dům, obzvlášť tato druhá část, patří k mým nejoblíbenějším dílům Dickense. Zároveň náleží k nejrozsáhlejším a nejpropracovanějším. Příběh je plný skvěle fungujících kontrastů a vrstev - jak na úrovni společenské, tak té osobní u jednotlivých postav. Jejich vzájemné konflikty a prolínání nenudí, a tak se velkolepě podaná dualita stává asi nejsilnější stránkou knihy. Vyprávění není statické, neustále se mění prostředí i situace a autor si čtenáře vynikajícím způsobem vodí nejen za nos a hraje si se souvislostmi. Nehledě na tu "filmové" podání scén, kterým se Dickens mohl pyšnit.

Pravda, že Ester se chvílemi stává vypravěčkou poněkud otravnou. Je to však vyváženo vším ostatním. Předně vyšetřováním inspektora Bucketa, literárně staršího inspektora těžko pohledat. Podobně jako Hortense, pro kterou se autor inspiroval vražedkyní Marií Manning. Provokativně podaná smrt Krooka, jež vyvolala veřejnou diskuzi. Jízlivost společenského kritika Dickense. Tragické bytí chudáka Joa či manželský pár Dedlocků. Jsou tu však i veselejší postavičky, ať už Guppy, Turveydrop nebo Skimpole či rodinka Bagnetových a klan Smallweedů. Dickens v Ponurém domě u svých postav upustil od jednoznačnosti, a tak má čtenář neustále nad čím přemýšlet.

Velké - a živě plastické - dílo. O to víc, že jej Dickens (ostatně jako ve většině případů) podával coby seriál, pročež naráz to může být celkem dávka. O to obdivuhodnější byla jeho schopnost udržet si načrtnutou dějovou linku.