Popel a prach přehled
Jarosław Grzędowicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43698/bmid_popel-a-prach-OOf-43698.jpg
4
77
77
V románu nás autor zavede do říše Polosnu. Do světa Pomezí a pod trnový kříž, na němž visí natažený mnich. Poznal tajemství tohoto světa a musel kvůli němu zemřít. Zanechal však svému příteli svéráznou závěť: hledej hluboko a nacházej odpovědi. Takže přítel bere brokovnici, nasedá na motorku BMW a vrací se do ulic, v nichž se převaluje jen popel a prach… Samostatný román, který získal Cenu Janusze Zajdela. Ukázka na obálce knihy: Pamatoval si, jak blábolil do sluchátka. Jazyk jako zdřevěnělý kolík v ústech, jež mu připadaly cizí. Vlastní křik, odrážející se od stěn a stropu. Křik, kterým se dusil, zatímco k sobě tiskl tělo osvobozené z pout. A pak něco, co ani nedokázal vyslovit. Byl to chlad. Náhlý ledový závan, který mu pokryl tělo jinovatkou. A potom se zjevila postava. Černá, rozmazaná jako nepovedená fotka. Silueta vystoupila přímo z počmárané zdi, oblečená do nevýrazné peleríny, černé jako kouř z hořící pneumatiky. Neměla obličej, jen ptačí zobák jako maska lékaře z časů morových epidemií. Ještě zahlédl, jak jí z obou rukou vyčnívají žlutavé, zakřivené čepele. Měl jsem zpocené dlaně a cítil se, jako by se můj hrtan postupně naplňoval ledovou rtutí. Věděl jsem, co můj synovec viděl. Říkám jim skeksové.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2010 , TritonOriginální název:
Popiół i kurz. Opowieść ze świata Pomiędzy, 2006
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Popel a prach. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)
Milé překvapení, říkal jsem si docela fajn obal, to asi nebude kdoví co, ale mám rád knihy o peklíčku, zde jen očistec - to je kousek, tak proč ne?! No a bomba, skvělé popsaný, supr spád a příběh jak kdyby to autor prožil, frky taky seděly.
Hodně muziky za pár grošů.
(SPOILER)
Když pominu, že autor si často protiřečí a koncept "ka" (snad inspirace Temnou věží?) mu trochu nedrží pohromadě, byl to naprosto strhující příběh. Prolog je povídkou sám pro sebe a uvede nás do světa Pomezí, ale k hlavním příběhu až na pár vět nemá opravdu spojitost. A prolog byl dobrý, ale hlavní příběh byl o několik tříd výš.
Um Grzedowicze určitě nemůžu srovnávat s Kingem, ale je tu několik prvků na kterých se shodují:
1) Pochyby/popírání/hereze kolem katolické církve.
2) Když na to přijde povede se autorovi šikovná, silná erotická atmoška
3) Občas trochu nelogické a Deus ex machina vybruslení z patové situace
4) Po epickém finále dost plytký konec který musí zachránit epilog.
Kniha mně opravdu překvapila. Vybral jsem si jen kvůli přebalu a rozhodně jsem nečekal, že mně tak chytne, ale chytla. Přes určitou nesoudržnost a pár výtek se mi opravdu líbila, a linka s Patricií tomu dala dost šťávy. Do budoucna se nebudu bránit další autorově tvorbě a pokud někdy přijde pokračování tohoto příběhu rozhodně ho nevynechám.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Popel a prach v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 102x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 6x |
| v Knihotéce | 57x |
| v Chystám se číst | 18x |
| v Chci si koupit | 7x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2007 |  Pán ledové zahrady |
| 2008 | Pán ledové zahrady 2 |
| 2011 | Pán ledové zahrady 3 |
| 2013 | Pán ledové zahrady 4 |
| 2010 |  Popel a prach |
Po Řádu kraje světa jsem nutně potřebovala znovu přečíst Popel a prach, protože mě zaujalo, že tento spisovatelský manželský pár je evidnentně posedlý astrálním cestováním a motorkami. Pamatovala jsem si Popel a prach jako docela dobrý kousek, o který jsem ale v průběhu čtení postupně ztrácela zájem až se konec rozplynul v nic a v mé paměti nezanechal stopy. A přesně totéž se opakovalo i podruhé. Po třetí už se do toho tedy nepustím. Víc mi sedla povídka. Má hlavu, patu, něco mezi tím a podle mě je v ní obsaženo vše, co o Pomezí potřebujete vědět. Následující román už mi přišel jako taková horrorová nástavba. Největší mínus je ten rychlý konec a hned pak to, že je to všechno takové okoukané. Tajemná smrt mnicha. Už zase? I ty nejlepší scény s vdovou, jízda vlakem apd., vše působí jako kdybychom to už několikrát viděli jinde. Jako nechci říct, že to nemůže souviset s tím, že už jsem knihu jednou četla, ale u kolika scén si člověk řekne "tak to jsem nečekal" a ne "klasika"? Úplně tedy nechápu z čeho je většina čtenářů tak nadšená (a to jsem četla velmi rychla vůbec jsem se nesoustředila na případné rozpory a díry v logice). Přesto ještě váhám, zda si knihu nenechat jako ukázkový vzorek té záhrobní "klasiky".