Popel a slast přehled
Kateřina Rudčenková
Básnická sbírka současné české autorky obsahuje poezii, která se v intimních reflexích zamýšlí nad tíživým vnitřním stavem člověka. Svět Kateřiny Rudčenkové se v tomto cyklu pohybuje v jakémsi bludném kruhu protikladů: tím základním se stává představa navázání nového vztahu, jež však není přes všechnu snahu realizována. „Nikdy se ze své touhy nevypíšu,“ lakonicky konstatuje autorka v jedné ze svých básní. Celá sbírka se nese v poloze nenaplněných vztahů a tužeb, proti nimž stojí v jednom šiku ohrožení, lítost a bolest, často vystupňovaných až do sebezničujícího pocitu zmaru a smrti. Rudčenkové jde především o to, aby co nejpřesněji pojmenovala absenci lásky či citovou vyprahlost, neboť samotná slast pro nikdy není ideálním pojmem. Tvrdí dokonce, že její „pravou podobou / je vlhký stín, přítmí, sytý pach plísně a dým.“ ... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Popel a slast. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Příjemné ženské básně. Obvykle vyhledávám těžší materii a proto mne asi básně tolik nezasáhly. Líbily se mi Lehká průsvitná zápěstí, Všechny básně končí smrtí a eponymní Popel a slast.
***
Tak mocně jako se mi kdysi zachtělo mluvit teď musím mlčet
Týmiž ústy předejdu výkřik slovem které zní
Stanu se makovou září nad lesem jako mrtvé odcházející světlo
A stále přítomna
jako výčitka v očích
budu mlčky pozorovat věci
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma (červenec, 6. díl)
09.07.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Popel a slast v seznamech
| v Přečtených | 14x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 6x |
| v Chystám se číst | 4x |
| v Chci si koupit | 2x |
Autorovy další knížky
| 2021 |  Amáliina nehybnost |
| 2013 | Chůze po dunách |
| 2004 | Noci, noci |
| 2023 | Tchyně nemá jazyk |
| 2004 | Popel a slast |
Tohle šlo tak pěkně systematicky z kopce. Zprvu knihy jsem se vcítila do autorčiny bolestivé duše, která se na pár okamžiků stala až hmatatelnou, nicméně ve druhý třetině jsem svůj pohled změnila na pocity ublížený malý holčičky. Peotika se vytratila, prožitky se staly monotónní. Nejvíc mne zklamala poezie v próze na úplným konci knihy. Pokud se teda jednalo o poezii v próze. Chápu závěrečnou chaotičnost, nicméně zastávám názor, že i chaos coby umělecký dílo měl mít nějakej vnitřní řád. Ten mi tu chyběl.
Nicméně, ať nežeru, jedna věc mě vskutku poznamenala - jsi se. Jako fakt? Nevím, jestli kniha prošla korekcí, pokud však ano, stojí za pováženou popřemýšlet o změně korektora.