• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Tchyně nemá jazyk - Kateřina Rudčenková

Jakkoli se v povídkách Kateřiny Rudčenkové mění místo, prostředí a čas, jejich hrdinky jsou pokaždé variantou jí samotné. Komplikované a neuspokojivé vztahy s m... detail knihy

Nové komentáře u knih Kateřina Rudčenková

Chůze po dunách

„Zdařilá sbírka, jež dostala Magnesii literu po zásluze. Rudčenková v povětšinou kratších textech, které se nezřídka blíží básním v próze či vysloveně próze (prostoru pro tradiční poetické prostředky a postupy v nich není mnoho), analyzuje vztahy (i touha je vztah!), životní situace, přičemž často jsou zde spouštěčem či katalyzátorem konkrétní postřehy nebo prožitky, mnohdy nahodilé. Hodně je v tomto kontextu využíván sen, představa či vize budoucího anebo vzpomínka, potažmo syntéza vzpomínek. Jiné – a podle mě méně zdařilé – jsou básně pokoušející se o zachycení imprese, zejména skrze líčení barevné palety a jejích proměn (někdy se pochopitelně prolínají s těmi „vztahovými/životněsituačními“). Byť šlo autorce nejspíš o hlubší symbolismus, a nikoli ryzí popis viděného, respektive vnímaného, působí to chtěně až křečovitě. Jinak řečeno, síla Rudčenkové nespočívá v mistrném zachycení spatřeného či prožitého, ale mnohem spíš v jakési analytickém, zhutnělém vystižení povahy souvislostí a vztahů. Právě tím se blíží její tvorba reflexivní próze. Dvě výtky: Sbírka sestává ze tří oddílů, vzájemně málo koherentních. Zejména první z nich je navíc i vnitřně málo soudržný, nejlépe si v tomto vede třetí, psaný v lotyšském Ventspilsu, kde oceňuju i vnitřní provázanost básní jakousi zpětnou reflexí motivů (b. O rok později). Celá sbírka tak působí spíše jako žeň textů z určitého období (asi nějak probraná) než jako promyšleně komponovaný celek. Druhá věc: Proč je celá strana 14 (alespoň v mém výtisku) prázdná, ač se nachází uprostřed básně? Pokud to mělo mít nějakou významovou funkci, není srozumitelná, a tudíž nosná. Působí to spíše jako nějaká technická vada, ale na druhou stranu se nezdá, že by tam nějaký text chyběl. Nejlepšími texty sbírky podle mě jsou Modrá krajina, Letošní burčák…, a tak aspoň v tramvaji…, Nepozorované vytrácení, Venus Mexico, Loučím se s nimi ve snu, Zlatá hvězda, Soukromý karneval, Jitřní muž, Neviděný ohňostroj, Nějaký pes celou noc…, Nepřestaneš toužit…, Jantarové hlavy. A ještě jednu z nich na ukázku: Nepozorované vytrácení Hmota času, lavina černého sněhu, ve které visíme: rudé šípky v černých větvích, běluhy pod ledem. Neznatelné vytrácení během usínání a probouzení, úbytky vášně, zato zvýšené nároky na dávky důvěry a v koutku bytnějící touha po čím dál zásadnějším vyznění života, po čím dál vznešenějším sebeuskutečnění, s čím dál menší schopností a zájmem to všechno vykonat.“... celý text
— V_M

---

Amáliina nehybnost

„Myšlenky jedné ženy, která neví, co se životem. Knihu jsem poslouchala v rámci klubu Audiotéky. Začátek mě vtáhl, ale postupně můj zájem opadal. Hlavní hrdinka se ve svém životě neskutečně plácala a zkoušela vše možné i nemožné se z toho vymanit. Takovým knihám se nebráním, ale celkově kolem mě příběh proplul. Nad jejím konáním jsem spíš kroutila očima a nechápala ho. Ani mi nepřišla sympatická. A to bylo možná tím, takže vás třeba zasáhnout může. Nicméně se poslouchala dobře a byla krátká.“... celý text
— lulucinax

---

Tchyně nemá jazyk

„Tak tohle mě fakt neoslovilo. Těšila jsem se na svěží povídky v kulisách různých zemí a dočkala jsem se pár zhrzených úchylných slohových cvičení.“
— New-radus

---

---

Amáliina nehybnost

„Komplikovaný vztah s matkou, nepřítomnost otce, tikání biologických hodin, rozpolcenost mezi tím jestli (ne)chci děti a (ne)chci partnera....přesně tahle témata by mohla být u čtenářů (a čtenářek obzvlášť) sázkou na jistotu.  Mě třeba hned první odstavec zaujal natolik, že už jsem knihu neodložila (i když jsem si jí původně přečíst ani nechtěla).  Problém, nebo spíš největší slabina téhle knížky je její komplikovanější zpracování, celé vyprávění je takové snové, asi nic co běžný český čtenář vyhledává.  Zároveň si ale dokážu představit, že tohle jsou přesně ty důvody, proč kniha literárně bodovala u kritiků, viz třeba cena týdeníku Reflex. Jazykově je to hodně zajímavé, hodně oceňuju tu tématizaci nehybnosti na několika úrovních. Stejně tak se mi líbilo rozpracování tématu dětského traumatu. Potěšila mě i fascinace Japonskem a playlist na každou kapitolu.  I když asi patřím mezi cílovou skupinu tohohle románu (nebo novely?), nepodařilo se mi nacítit se na hlavní hrdinku a prožívat s ní její příběh, a to se mi moc často nestává.  Ale i tak si do budoucna od Kateřiny Rudčenkové něco ráda přečtu a její tvorbu budu sledovat.“... celý text
— Burák

---

Amáliina nehybnost

„Ne že by to bylo špatně napsané, ale člověk něco podobného četl už stokrát. Třeba od Nothombové, a bohužel i v lifestylových magazínech jako je Moje psychologie. Výsledek je takový... únavný.“... celý text
— Prey