Poslední baronka přehled

19.05.2023

Střet starého a nového světa.Baronka a mladý hochštapler.Začátek byl trochu náročnější na pochopení vzhledem k barončinu onikání a prolínání několika jazyků.

11.04.2023

Literární lahůdka, prozatím Kniha roku 2023; je teprve duben, ale nepředpokládám, že bych do konce roku narazila na podobně podmanivý styl, sytící všechny smysly, voňavý, zároveň dramatický, díky němuž koktejl faktů a fikce dávají dohromady obraz, působící pravdivěji než skutečnost (jíž se stejně těžko dopátrat a těžko ji pochopit jinak než skrze banální výklad zámeckého průvodce...). Příběh je na jedné straně osobní, na druhé se stává záminkou pro obecnější výpověď. Margita Csóbelová, Baronka, malířka, pozoruhodná žena, která milovala koně, koupala se v řece bez ohledu na roční dobu, trpěla bolestmi trojklanného nervu a dokázala si udržet bydlení na zámku ve Strážkách navzdory všem režimům, hvězda, která dokázala nasvítit či osvítit mnohé osobnosti i figurky ve svém okolí, je středobodem zprávy o turbulentním dvacátém století v jednom svérázném kraji. Mělo by jít o Landbuch Šlauka Probiera, břečťanu či jmelí, "hochštaplera, udavače a mizerného milence", ale nakonec se střídají vypravěči s různou mírou věrohodnosti, drží čtenáře v pohotovosti, u každé kapitoly se musí dopátrat, o kom a jakém čase a jakých okolnostech je vlastně řeč. Lineární vyprávění přerušují dopisy, poznámky, zápisy z deníků, historické exkursy do historie sportovní, literární, politické, vedle šlechticů či členů Csóbelovy rodiny defilují "turisté" Dzeržinskij a Uljanov, instruktoři lyžování, rudí komisaři, Bálint, Beti néni a obyvatelé Strážek, jednou časem a okolnostmi deptaní zástupci "starého světa", jindy ti, co si umějí poradit... Každá krajina by si zasloužila takovou kroniku a zároveň hold jako Spiš zde... Užila jsem si maximálně. Doporučuji se čtením nespěchat a knihu uložit do knihovny mezi svazky určené pro opětovné čtení ve dnech svátečních.