Poslední lhůta/Loučení přehled
Valentin Rasputin
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1981 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Последний срок/Прощание с Матёрой
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Poslední lhůta/Loučení. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Poslední lhůta/Loučení v seznamech
v Přečtených | 5x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 3x |
v Chystám se číst | 2x |
Autorovy další knížky
1978 | Žij a nezapomínej |
1980 | Loučení |
1984 | Poslední lhůta / Žij a nezapomínej / Loučení |
1989 | Požár |
2017 | Hodiny francouzštiny |
(Uwaga spoilery!) Povídce Loučení jsem se již věnovala v samostatném vydání, takže mi po porci menšího alibismu dovolte se věnovat pouze Poslední lhůtě, protože ona si to plně zasluhuje. Podobně jako v Loučení a dalších Rasputinových dílech, i tady je hlavní hrdinkou prostá ruská stařenka, která nemá ve svém domě ani jednu moderní vymoženost typu rádia nebo televize, ale plně zasvětila svůj život péči o statek a výchově své četných potomků. Žije obyčejně, prostě a bohabojně. Potrpí si na tradice a udržování rodinného krbu, jako to dělaly její matka a babička.
Hlavní postava Poslední lhůty je babuška Anna, která podvědomě cítí, že její život se blíží ke konci a chce vidět všechny svoje děti, ještě naposledy. Po jejich příjezdu Anna ožívá, dokonce se jí podaří se posadit na posteli, na což je zvlášť hrdá. Ale její děti to bůhvíjak nezajímá. Nechápou, co mají dělat, když jejich matka stále vzdoruje smrti a nachází se někdy mezi oběma světy. Neshody, které mezi sebou Michail, Varvara, Ljusja a Ilja mají, vyplouvají v chalupě na povrch. Někteří je řeší alkoholem v staré lázni, jiní hádkou. Stařenka vše mlčky sleduje a trpí, čeká na příjezd poslední, nejmladší dcery Táni a rekapituluje svůj tvrdý a těžký život. Je to její poslední lhůta žití, kterou dostala od smrti, počkat na Táňuru a zemřít. Tána však stále nejede. Anniny děti nakonec odjíždějí. Věří, že matka bude žít ještě dlouho a mizí za svou prací, městským životem, kterému stařenka nerozumí a nechápe, že nemůžou ještě počkat. S odjezdem dětí ztrácí Anna svou sílu a její lhůta vyprchává bez setkání s dcerou.
Rasputin mistrně demonstruje střet starého světa vesnické ženy s nastupujícím stylem jejích dětí z města, pro něž je dřina v chalupě již něco neznámého. Svět rasputinovských babušek je pohlcován a ničen a my to můžeme jenom sledovat. Stav mezi životem a smrtí zachytil tak přesně, že by se mu klaněl i Tolstoj ve Vojně a míru. Je to smutné čtení, o to smutnější, že je plně reálné. Téma stáří a vypořádávání se se stárnoucími rodiči je dnes aktuální jako nikdy. Kruci, ten chlap fakt uměl. 5/5