Poslední nádech přehled
Lucy Clarke
Devětadvacetiletá Eva několik měsíců po svatbě zjišťuje, že její manžel Jackson nebyl tím, kým tvrdil, že je, a uvědomuje si, že se zamilovala do muže, kterého vlastně vůbec neznala.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2015 , CosmopolisOriginální název:
A single breath, 2014
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Poslední nádech. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (110)
Čtivá romantická oddechovka. Trochu přitažené za vlasy, předvídatelné, ale čtivé. Zajímavé prostředí Tasmánie, popis přímo láká k návštěvě.
Vynikající autorka s další její vynikající knihou. Moc jsem si to užila, perfektní děj, který měl hlavu a patu. Vyhovovalo mi i málo postav v knize, skvěle zapamatovatelné. Do posledního odstavce s napětím člověk očekává rozuzlení. Rozhodně doporučuji.
Související novinky (1)
10 nejprodávanějších eknih (červenec)
05.08.2018
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Poslední nádech v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 399x |
ve Čtenářské výzvě | 22x |
v Doporučených | 22x |
v Knihotéce | 199x |
v Chystám se číst | 267x |
v Chci si koupit | 49x |
v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
2018 | Stíny nad zálivem |
2015 | Modrá |
2015 | Poslední nádech |
2020 | Pozvala mě dál |
2022 | Trosečníci |
(SPOILER) Tohle byla hloupá knížka. S hloupým námětem, hloupým slohem a hloupou hlavní hrdinkou.
ad 1) porodní asistentka z Anglie se vydá do Tasmánie za lidmi, které nikdy neviděla, a to jen proto, že se jedná o příbuzné a kamarády jejího čerstvě zesnulého manžela. Chystá se s nimi sdílet svůj smutek, ač někteří ani netušili, že se ten chlap oženil...Nikdo naši hrdinku nezná, nikdo ji nevítá, ani neočekává, vcelku ji tam ani nikdo nechce. Nu což, že. Cizí lidé (v čele s oslnivým Chuarezem Martinezem Fernandem Miem-nebo tak něco podobného) jí, navzdory antipatiím, zajišťují program, ubytování i stravu. Bác ho, žena náhle zjistí, že je v desátém týdnu těhotenství. Probírá to se svou kamarádkou, a popisuje své pocity. Už cítí, že bříško je vypouklé, a možná i ty pohyby tam jsou, vždyť má ta fazole uvnitř, jářku, celé tři centimetry...Pak žena potratí. Jistě je velmi fajn tuto traumatizující událost, vyžadující kvalitní lékařskou péči, řešit někde na ostrově s pěti sty stálými obyvateli. Přesto si naše milá hrdinka, podotýkám, že erudovaná porodní asistentka, pobyt prodlouží, aniž by jedinkrát řešila to, že přijela jen s kufrem, bydlí v cizí chatě na pláži a stravuje se pouze tím, co jí někdo velkoryse uloví. Možná bych citovala pár uživatelů Databáze, kteří to vystihli úplně přesně:
ivana02: Dost mě štvou hrdinky - chudinky - které se jen tak seberou, odjedou ze svého bydliště, zaměstnání a žijí několik týdnů či měsíců na druhém konci světa, naprosto v pohodě, peníze neřeší, všichni jim pomáhají... Prostě normálka... :-)
orinka3: Omlouvám se všem romantikům, kteří žijí v představách, že zamilovaným stačí k životu rosa z květů.
plamínek21: Poslední nádech považuji za limonádku, prvoplánovou, těžko uvěřitelnou a překombinovanou akci a další šanci autorce nedávám. A pokud si porodní asistentka může vyrazit na X týdnů do Tasmánie a jen tam tak reflektovat a lelkovat, tak jsem fakt pro Brexit :-)
ad 2) Sloh osciluje mezi "celkem fajn" a "hrůza". Některé odstavce jsou psané v minulosti, některé v přítomnosti. Bylo to, jako couvat a jet autem vpřed současně. Navíc si tam neustále někdo "prohraboval vlasy" a množství vět s tímto výrazem přesáhlo míru únosnosti.
ad 3) Hrdinka mi bohužel nepřirostla k srdci, ani k jinému orgánu. Pokud někoho ze čtenářů překvapila pointa, nedejbože ji považoval za skvělou, tak upřímnou soustrast.
Na závěr snad ještě poznámka jedné uživatelky, která mi mluví z duše:
lucia0925: Popisy Tasmánie nezklamaly, líbily se mi. Ale více pozitiv jsem už na knize nenašla.