Postel, hospoda, kostel přehled

předevčírem

Jsem sice podezíravý vůči všem černoprdelníkům a ateismus - či spíše nedůvěru náboženským institucím všeho druhu považuji za jeden z nejlepších rysů české povahy (sám asi věřím, ale nevím čemu), ale tenhle pán je mi svými názory a přístupem velmi sympatický. Třeba jeho rada život nepřežívat, neužívat, ale prožívat (žít pro něco, někoho) je super. Druhá třetina knihy je na můj vkus moc babrající se v bohu a církvi, což je dáno otázkami paní Zahradníkové, ale jako celek se to povedlo. Díky, pane Czendliku, za to, že jste tu s námi! Rád bych s vámi dal pivsona, a to skoro nepiju. Díky paní Zahradníková!

Ke knížce jsem se dostala náhodou, pana Czendlika jsem předtím vůbec neznala. Teprve při četbě mi došlo, že je to opravdová celebrita a potom chápu, že polovinu knížky všechny přesvědčuje, že je jen "obyčejný člověk" ačkoliv kněz :-) Měla jsem ale očekávání nějakého hlubokého rozhovoru o duchovním životě. Knížku nehodnotím, protože jsem ji četla opravdu na blind. Některé myšlenky jsou velmi hezké, srovnání situace církve v Polsku a v Česku mi přišlo na celé knížce možná nejzajímavější. Každopádně pan Czendlik je opravdu osobností, která k církvi může přivést i velmi svébytné sociální bubliny (stejně jako třeba Halík zase úplně jiné). Prostě jak říká Ježíš "v domě mého otce je hodně příbytků".