Postel, hospoda, kostel
Zbigniew Czendlik , Markéta Zahradníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314263/mid_postel-hospoda-kostel-OJo-314263.jpg
4
829
829
Není kněz jako kněz – Zbigniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Studium Bible je podle něj nuda, nerad zpovídá své farníky, a chce-li někdo pokřtít, dlouho ho odrazuje. Miluje ženy, rád si pochutná na dobré whisky, v hospodě je jako doma. Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát? K čemu by vedl své děti a co je v životě nejdůležitější? Ale hlavně – jak to, že u nás nemáme natřískané kostely? Tato kniha vám odpoví na mnoho podobných otázek. Nahlédnete do soukromí jednoho pozoruhodného muže a zjistíte, jak vnímá mezilidské vztahy, život i Boha. Není vyloučeno, že vás zbaví některých předsudků a zkreslených představ, proto ji čtěte pouze na vlastní nebezpečí.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi líbila více, než stejnojmenná beseda/talkshow se kterou pan Czendlik objíždí republiku. I když se jedná spíše o odlehčené čtení, občas se v knize najdou i hlubší myšlenky, které stojí za zamyšlení.
Na první pohled pouze rozhovor napsaný s Polákem, katolickým knězem, který se řízením osudu stal katolickým knězem v českém Lanškrouně. Je to však obdivuhodné odhalení soukromého života, jeho životní cesta, ale podaná vtipně, lidsky a s životní moudrostí. Dovolí i nahlédnout do každodenního života kněze, což jsem si dosud neuměla představit a je to kniha, která vás dokáže zastavit a donutit k zamyšlení.
Příjemný, nevtíravý, nenásilný rozhovor o víře, o lidech, o lásce, o práci faráře okořeněný humorem ukazuje na život jako takový a že hodně záleží na přístupu každého z nás, jak se postavíme k různým situacím, které nás potkají -
s úsměvem a poučením nebo s pláčem a vztekem.
Znám jednoho takového "lidového" faráře i osobně a jsem ráda, že takoví jsou. Jsou to také "jen" lidé, a je dobře, že se za to Zbygniew Czendlik nestydí a otevřeně říká co si myslí, i když se za to vyššího postu v církvi asi nedočká. Dobrá knížka.
Mně je otce Czendlika upřímně líto. Ztrácí svoji kněžskou identitu pro pozlátko.. V Polsku by s jeho chováním a vystupováním (v rozhovorech např. V talk show OMG), kdy sedí v tričku, rozvalen ležérně na kanapi a společně s režisérem Strachem tlachají o tom, kdo je úspěšnější a známější, daleko nedošel.. Jakože všechno je sranda, ha ha... Do toho nemístné vtipy.. Myslím, že být, řekněme ... nekonvenční, je možné i jinak... Absolutně to není můj šálek kávy.
Byla to dřina, ale dočetla jsem to :-) Knížku jsem dostala od kamarádky , jako dárek. Zajímavé a neobvyklé čtení. Asi jsem ještě neměla knížku, která by byla psána formou rozhovoru. Hezká, nenáročná knížka o životě jednoho známého a u někoho jistě i oblíbené kněze. Můj šálek kávy to ale není.
O knize jsem samozřejmě, věděla a obloukem se jí vyhýbala. V mládí bych ji studovala a podtrhávala si zajímavé myšlenky, ale jako starší dáma už tohle nedělám. Už jsem zažila dost na myšlenky vlastní.
Přesto si na mě počíhala vyřazená k rozebrání v knihovně. No tak se do ní podívám, když to jinak nejde. Alespoň se mi potvrdí, jaký je tenhle mediálně profláknutý farář povrchní a sebelibý člověk.
Tak to mi tedy nevyšlo! Já musím přiznat, že rozhovor na mne působí jako velmi upřímný. Názory páně Czendlikova mne nejen nepohoršují, ale vřele s nimi souhlasím. Myslím, že je dost normální (psychicky v pořádku), aby si nemusel hrát na svatého před lidmi a bůhví, co by pak bylo za zavřenými dveřmi. Navíc, kdo se přizpůsobuje představám druhých, ztrácí sebe.
Taková opotřebovaná kniha, poslepovaná... Ale tak nemusím mít ve své knihovně jen samé dokonalé skvosty, že? Tuhle si musím nechat, protože se do ní ještě budu chtít podívat.
Miluju rozhovory. A vyptávat se faráře by mě bavilo úplně nejvíc, takže aspoň takhle zprostředkovaně. Na Zbigniewa bych asi chodila i do kostela, byla by to událost. Přečteno na jeden zátah. Zábavné a povznášející.
Jinak mě zaprdění katolíci v kostelech vydekorovaných jako mučírny neberou (muzeum dobrý, ale jako duchovní prostor uplně mimo, hlasuji pro Krista ne na kříži, ale vzkříšeného)
Čteno docela dlouho "na pokračování", když jsem měla pohodové nědělní odpoledne. Ač ne ve všem se Z. Czendlikem souhlasím a některé pasáže mi připadaly poměrně zdlouhavé a pro mě osobně ne tak zajímavé, jsem moc ráda, že jsem se k této knize dostala. Myslím, že každý si v ní může najít něco zajímavého k zamyšlení. Mně například velmi zaujal jeho pohled na rozmanité boje – za mír, svobodu, demokracii, atd. (str. 228 dole, s pokračováním na str. 229). Také si totiž myslím, že svojí nesmiřitelností mnohdy pohřbíme právě to, zač bojujeme. Viz boj, který ve jménu demokracie třídí názory na "správné" a "nesprávné" a občany na "demokraticky smýšlející" a "dezoláty". V mnohém se ztotožňuji i s názory Z. Czendlika na výchovu dětí a jistě by se toho našlo víc, kde mi pan farář hovoří z duše, ač musím přiznat, že katolickou církev jinak moc nemusím :-).
Cenné je podle mě především to, že se Z. Czendlik prezentuje jako člověk chybující a zároveň chápající slabosti a chyby jiných lidí. Jako člověk, který na ostatní nemá přehnané nároky – to je velká vzácnost v dnešní době, kdy se všude "jede" na výkon a ze svého okolí mám pocit, že tento postoj se nevyhýbá ani církvím. Doporučuji všem, kdo mají otevřené srdce i mysl.
Měla jsem pocit, že se ta knížka na mně usmívá. Je to úžasné, jsem praktikující římskokatolička a modlím se, aby takových líbí bylo v církvi více, daleko více. Snad nejlepší kniha v mém životě. Není myšlenka se kterou bych nesouhlasila. Jen mi místy bylo pana faráře líto, protože paní Zahradnikova na něj v některých tématech dosti tlačila a myslím, že často nepochopila co svou odpovědí chtěl říct a překroutila to. Škoda.
V rozhovoru zaznívá mj., že žádného člověka neznáme na 100 %, ani sami sebe. Tak alespoň malé poodhrnutí opony, v tomto případě moc povedené - laskavosti a pozitivního myšlení je na světě opravdu zoufale málo.
Jsem ateista a audiknížku jsem měla půjčenou z knihovny, protože je mi jako člověk sympatický. Můj pocit je, že pro lidi je větším přínosem, než Duka nebo Halík. Nekáže fanaticky, ale lidsky. Rozhovory mě bavily. Pochybuji, že by mohl být tak otevřený v Polsku.
Zbigniew Czendlik bol pre mňa tabula rasa, čím myslím, že pred čítaním tejto knihy, po ktorej som siahla viac-menej náhodne a intuitívne, som ho nepoznala. Možno to mi umožnilo čítať text a tvoriť si mienku o jeho hrdinovi bez očakávaní a predsudkov; a hoci názory na tohto kňaza sa očividne rôznia, pre mňa bola kniha fajn: primerane zábavná, pútavá, predstavujúca Cirkev nie ako takú, ale cez prizmu pohľadu jej konkrétneho (uznávam, že svojrázneho) služobníka. Ako sa však vraví, Pán Boh má všelijakých svätých :-). Jasné, treba tu dosť rozlišovať, kedy respondent hlása cirkevné učenie a kedy výhradne vlastné názory (na moje prekvapenie niekedy aj rozporujúce si s tým, čo by mal z titulu svojej funkcie prezentovať), myslím si však, že minimálne pre katolíkov budú tieto roviny ľahko oddeliteľné a minimálne pre katolíkov môjho razenia bude aj sympatické, že dotyčný kňaz je radšej autentický než by mal predvádzať nejaké zbožné pózy a trúsiť zbožné frázy.
Aby som to teda nejako zhrnula, pre mňa bola kniha príjemnou oddychovkou v rámci duchovnej literatúry; nič, čo by mi zmenilo život, ale zato mi kniha často zmenila (zlepšila) náladu, a aj to nie je málo.
Velmi zajímavý rozhovor s velmi zajímavým farářem. Čekala jsem trochu něco jiného, ale s tímto člověkem bych si na to pivo do hospody kldině sedla. Pobavil mě výrok, že i my ateisté jsme věřící, protože věříme, že Bůh neexistuje :o) Bylo to milé a vtipné poslouchání.