Postel, hospoda, kostel
Zbigniew Czendlik , Markéta Zahradníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314263/mid_postel-hospoda-kostel-OJo-314263.jpg
4
832
832
Není kněz jako kněz – Zbigniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Studium Bible je podle něj nuda, nerad zpovídá své farníky, a chce-li někdo pokřtít, dlouho ho odrazuje. Miluje ženy, rád si pochutná na dobré whisky, v hospodě je jako doma. Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát? K čemu by vedl své děti a co je v životě nejdůležitější? Ale hlavně – jak to, že u nás nemáme natřískané kostely? Tato kniha vám odpoví na mnoho podobných otázek. Nahlédnete do soukromí jednoho pozoruhodného muže a zjistíte, jak vnímá mezilidské vztahy, život i Boha. Není vyloučeno, že vás zbaví některých předsudků a zkreslených představ, proto ji čtěte pouze na vlastní nebezpečí.... celý text
Přidat komentář
Občas se vyskytne někdo, koho i přesto, že jeho pracovním oděvem je kněžské roucho, rád poslouchám, nebo čtu. Pan Czendlik k nim urřitě patří. Ne vždy se s ním shodnu, na něco mám třeba jiný názor, ale o tom už život je. I přes výhrady jej považuji za velmi rozumného a přemýšlivého člověka s osobitým, ale o to sympatičtějším postojem k otázce náboženství a víry. Vím, že ortodoxní katolíci jej považují za zlo, ale těch je mi pouze líto.
Všechny mé komentáře jsou spíš výpovědí o mně samé než o knížce. Tady se odkopu ještě víc: tohle je dobrá alternativa pro neznabohy. Neřeším autora jako mediální hvězdu. Vzala jsem ho jako zprostředkovatele pohledu na katolickou víru, která poskytuje dobro, lásku a schopnost odpouštět, prostě jen tak, z podstaty věci. Já chápu, že ta zkratka a způsob prezentace může věřící dráždit. Tahle knížka nikoho na víru neobrátí, ale nepřijde mi vykalkulovaná. Dokonce i zatvrzelý neznaboh :-) může přijmout některé náhledy, třeba na partnerství, pokoru, úsměv. A to se cení.
Místy více, jindy méně zajímavé názory mediálně známého polského duchovního, který ,,zachraňuje,, sekularizací poničenou českou katolickou církev. Rozhovory místy civilně sympatické, místy bigotně podřízené, místy rozporuplné a hlavně ,,osobně,, zbožné.
Jeden Czendlik v katolické církvi, v České republice stačí, umí se hezky usmívat a jeho roztomilá čeština je také sympatická a jaký je křestan ať posoudí jednou Bůh.
Bojím se skoro začít.....Knihu jsem ( s odporem) dočetla celou.
Vím, že tento duchovní je často v sekulárním prostředí našeho showbusinessu dobře přijímán....
Ale vždyť je to narcis jak vyšitý!
Mám mnoho přátel mezi kněžími a mnichy a vím jaká s nimi dokáže být sranda, legrace na zbožnosti neubírá ...ale toto zde, není to chvílemi nevkusné až slizké?
Přála bych si, aby naši církev ateistům a agnostikům raději představovali moudří, skromní a opravdu zábavní lidé, kterých máme hromadu, ne tento polský seladon.
Zbigniew Czendlik je velmi pravděpodobně nejznámější římskokatolický kněz u nás. V této knize poutavě vypráví o svém dětství na tradičním polském venkově, popisuje svoji cestu ke kněžství, co způsobilo, že je mediálně známý a také své názory na církev, celibát, současnou společnost a mnohé další.
Na kněze má celou řadu svérázných názorů, ovšem většinou jsou sympatické, často vtipné. Správné kázání by podle něj mělo být jako minisukně "krátké, přiléhavé a něco krásného by mělo skrývat". Na dveřích ložnice prý má napsáno: "Budit jen v případě požáru nebo zrušení celibátu."
Poslechem této knihy jsem si zpříjemnila předvánoční domácí práce. Jsou věci kolem církve i některé jiné, na kterých se s panem farářem neshodnu, také mi připadal v pár pasážích docela dost kritický vůči ženám, byť je jinak má rád, a ne vždy má pravdu. Nebudu to zde však pitvat a vypisovat své výhrady.
On sám na mě udělal svým povídáním dojem velmi empatického a citlivého člověka se srdcem otevřeným pro potřeby druhých. Také s ním souhlasím v tom, že osobnost symbolizují takové věci jako laskavost, trpělivost a velkorysost.
Rozhovor přináší podnětné povídání, občas vtipné, občas i pohlazení po duši, doporučuji.
Názory pana Czendlika jsem vždy měla ráda a nelituju, že jsem si knihu pořídila. Rozhodně mě nezklamala a budu se k ní vracet.
Knížka o jednom všedním nevšedním životě, o praktikování víry velmi sympatickým civilním způsobem proložená anekdotami, podobenstvími a citáty. Příjemné čtení.
Moc hezká kniha. Díky ní jsem dokázal pojmenovat svou víru a co vlastně cítím. Autor napsal knihu zcela výstižně a lidsky, proboha, takhle má církev přistupovat. Otevřenost, lidskost, pojmenování věcí pravými jmény.
Knihu jsem po přečtení několikrát daroval jako dárek.
Milé čtení na dva až tři večery. Nejvíc se mi líbila myšlenka ohledně hříchů a dobrých skutků. Parafrázováno... raději spáchat nějaký ten hřích než žít pasivně bez dobrých činů, ty dávají našim životům smysl.
“Kázání má být jako minisukně. Krátké, přiléhavé a něco krásného by se mělo skrývat.”
Knihu mi doporučila kolegyně a protože mi pan Czendlik není tak úplně sympatický, chtěla jsem si přečtením rozhovoru s ním náhled ujasnit. Některé jeho myšlenky jsou fajn, některé vypůjčené a řada z dalších působí jako klišé. Jistě, díky jeho “lidskému” působení přiblíží víru mnoha mladým lidem, ale pak už to jaksi není o pokoře, odříkání, Bohu apod. Je to o zviditelnění sebe samého, o kariéře, být hodně vidět, byť s dobrým úmyslem. To mi jaksi k pravé víře nesedí.
Co se mi ale nelíbilo úplně nejvíc, je vyvlékání se ze spoluviny…pokud jsem součástí nějaké společnosti (v tomto případě církve) a společnost páchá nepravosti, nemohu přece zaujmout postoj ”já nic já muzikant”.
Kapitola o církevním majetku byla pověstným posledním hřebíčkem a nezachránilo to ani mudrování v poslední kapitole.
Ale jen vyjadřuji svůj názor…
Takže shrnuto: názor rozhodně nevylepším a vlastně neměním.
Zajímavá osobnost, možná lehce pobuřující, a to i pro nekatolíky, ale je dobře, když se někdo z církve snaží vybočovat a není úchyl... Pan Czendlik je sympatický člověk a držím mu palce.
Nejsem praktikující katolík. To jen na úvod taková malá informace na kterou se nikdo neptal.
Už dlouho jsem si chtěla přečíst tuhle knížku s velmi povedeným titulem. Navíc o panu Czendlikovi mám povšechné povědomí, ostatně asi jako všichni, kteří už někdy viděli televizi, nebo četli nějaký časopis. Jeho otevřená zpověď je mi moc sympatická. Má rád pozornost a ví to o sobě. Má rád luxus a ví to o sobě. Chce se líbit a ví to o sobě. Ale ať je třeba sebevětší narcis, dle mého neznabožského názoru udělal ve značkových džínách pro církev mnohem víc užitečného než mnoho jiných hodnostářů s kolárky.
A protože moudrých a všeobjímajících myšlenek není nikdy dost, stojí za to si je sem tam připomenout. A taky neuškodí podívat se na věci kolem očima někoho jiného. Je to velmi osvěžující!
"Někdy se v nás zkrátka odehraje něco, co neumíme pojmenovat."
i když nejsem věřící /v Boha/, chtěla jsem si přečíst, protože na mne působí jako velmi pozitivní člověk........pár stran jsem si vytiskla a jinak "pustila" do dalšího kola.....
Asi má první kniha psaná formou rozhovoru. A poslední. Žádné překvapení se nekonalo. Možná jediné. Vydržela jsem si přečíst před spaním kázání. K tomu, že je správné vyznavat víru mě to nepřivedlo. Zaujaly mě informace o rozdílu postavení církve v Čechách a Polsku, líbil se mi pohled na české vlastnosti.
"když svoje problémy přiznáš, ďábel pak ztratí moc. Už tě nemůže strašit a vydírat."
" s lidmi je to jako s vínem. Starší ročníky mohou být lahodné a vysoce ceněné, nebo chutnat jako ocet."
" kdo nemá žádné sny, tomu se nikdy žádné nesplní."
Velmi hezky zpracovaná biografie pana Czendlika s mnoha zajímavými a hlubokými myšlenkami, se kterými se, i když nejsem křesťanka, hluboce ztotožňuji.
Nejsem praktikující věřící. Takže se celkem pochopitelně neztotožňuji se všemi názory katolického kněze. Pravda ovšem je, že takoví představitelé církve jako pan Czendlik jsou v této instituci potřeba a jsou tam svěží vítr. V knize zaznívá řada zajímavých myšlenek pro každého, bez ohledu na vztah k víře a církvi.
S čím mám trochu problém jsou některá pro mě až příliš zobecňující tvrzení, ani ne tak o víře, ale třeba o ženách, o mužích i jiné. Je mi jasné, že takováto knížka je subjektivní pohled autora a že se autor může víc či míň stylizovat. Přiznám se, že tady se mi ta sylizace zdála až do očí bijící. Ale to může být jen můj dojem.
Knížka ovšem určitě stojí za přečtení.
Kniha rozhovoru o zajimavych tematech. Me osobne asi nejvice zaujal nahled do polske katolicke cirkve a jejiho postaveni a fungovani popisovane zevnitr. Libi se mi Zbigniewova uprimnost a ze umi byt kriticky i sam k sobe. Diky jeho otevrenosti a primosti jsem nemela pocit nejakych klerikalistickych reci a jeho myslenky me lepe vedly k zamysleni.
Zbigniew Czendlik bol pre mňa tabula rasa, čím myslím, že pred čítaním tejto knihy, po ktorej som siahla viac-menej náhodne a intuitívne, som ho nepoznala. Možno to mi umožnilo čítať text a tvoriť si mienku o jeho hrdinovi bez očakávaní a predsudkov; a hoci názory na tohto kňaza sa očividne rôznia, pre mňa bola kniha fajn: primerane zábavná, pútavá, predstavujúca Cirkev nie ako takú, ale cez prizmu pohľadu jej konkrétneho (uznávam, že svojrázneho) služobníka. Ako sa však vraví, Pán Boh má všelijakých svätých :-). Jasné, treba tu dosť rozlišovať, kedy respondent hlása cirkevné učenie a kedy výhradne vlastné názory (na moje prekvapenie niekedy aj rozporujúce si s tým, čo by mal z titulu svojej funkcie prezentovať), myslím si však, že minimálne pre katolíkov budú tieto roviny ľahko oddeliteľné a minimálne pre katolíkov môjho razenia bude aj sympatické, že dotyčný kňaz je radšej autentický než by mal predvádzať nejaké zbožné pózy a trúsiť zbožné frázy.
Aby som to teda nejako zhrnula, pre mňa bola kniha príjemnou oddychovkou v rámci duchovnej literatúry; nič, čo by mi zmenilo život, ale zato mi kniha často zmenila (zlepšila) náladu, a aj to nie je málo.