Poťouchlé pohádky aneb Co čert nechtěl... ale chtěl přehled

31.05.2023

Pro děti moc složité a komplikované, pro dospělého naivní. Ocení je asi hlavně znalci Olomouce.

Poťouchlé pohádky měli v Albatrosu ve výprodeji; po zkušenosti s Muřinohem a Krchomilkou jsem nelenila a okamžitě jsem je pro naši knihovnu objednala. A dobře jsem udělala – opět je to krása spojená s nádherou, ale opět bych doporučila převážně dospělcům. Ten dechberoucí slovník, najmě čertovský, olomoucké reálie let dávno minulých (pobavily mě časté zmínky o „budovatelském“ vzezření olomouckého orloje), a konečně ilustrace, na které už jsem přivykla v knize předešlé.
Já osobně bych doporučila především pohádku O vasrmanovi z mlýnské tůně, dále Pohádkovou anekdotu o příchozím a nakonec mravoučnou pohádku vánoční O vyplněném přání. Milan Valenta má můj obdiv, skoro mám chuť pustit se i do jeho odborných knih: vždyť to by v tom byl čert, aby se v nich neobjevil aspoň kousek toho raracha, kterým musí být autor Poťouchlých pohádek!

„Sychravý podvečer, dušičkový čas. Mrtvo a vlezlo. Jindy shánčivé kočky zaklubíčkovaly svá těla v pelíšcích po předměstských chalupách spoře rozhozených podél cesty s tichou vzpomínkou na čas mrouskání a to jediné, co v ten čas vesele žilo a čile se množilo, byly viry ptačí, prasečí či španělské chřipky. Leč ptáčci-tadyzůstáváčci se jen zimomřivě choulili za vystydlým komínem hostince a k situaci se nijak nevyjadřovali. O prasatech či Španělích nemluvě.“