Povídka levohradecká / Proroctví / Svár a mír bratří přehled

04.02.2019

Jsem si vědoma, že nehodnotím objektivně, ale já jinak nemůžu. Mám autora příliš ráda jako člověka.
Tím neříkám, že knížka je špatná. Problém vidím spíš v tom, že postavy se ve většině autorovy tvorby opakují, mívají jen odlišná jména a jsou silně archetypální (zbožná a statečná dívka, moudrý prorokující stařec atd.). Zvláštní mi také přijde autorův krutý cynismus vůči Němcům, Maďarům a „zrádcům“, který by mě nepřekvapil u pouhého buditele, ale Václav Třebízský byl přece katolický kněz. Neměl by (souc)cítit univerzálně?
Jinak jsou autorovy prózy včetně této silně lyrické, vášnivě melancholické a nabité náboženským a vlasteneckým patosem. Vycházejí z Třebízského dětství, kdy se dozvídal místní historické pověsti od tatínka a kdy hltal kroniky.