Povídky o cizině přehled
Ephraim Kishon
Podtitul: : Cestovní postřehy nejenom turistické S humorem a satirou předvádí autor ve svých povídkách svéráznost každé země, jejích lidí a měst, které na svých cestách navštívil. Knížka si všímá typických vlastností hostitelů, které čtenář nenalezne v žádném cestopise nebo turistickém průvodci. S humorem odhaluje praktiky personálu přepychových hotelů i triky taxikářů ve všech světových metropolích a jeho satira se nezastaví ani před tkzv. národními zvyky uvedených zemí.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Povídky o cizině. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Myslím, že kdybych si tuto knihu přečetl před třiceti lety, zasmál bych se ještě mnohem více. Dnes už některé národní charakteristiky a typické reálie autorem navštívených zemí, ne zcela odpovídají soudobému stavu. I Přesto velmi zdařilé a vtipné dílko.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Povídky o cizině v seznamech
| v Přečtených | 31x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 15x |
| v Chystám se číst | 4x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 1990 |  Inkognito v Praze |
| 2003 | Můj nejmilejší pokrm je jídlo |
| 1997 | … a manželka nejlepší ze všech |
| 2005 |  Nejlepší povídky z cest |
| 1993 | Povídky o rodině |
"Požádal jsem, zda smím mluvit se svou cestovní kanceláří v Izraeli.
Beze všeho, zde je telefon.
K memu milému překvapení slečna v centrále mluvila nemecky.
Zeptal jsem se, jak dlouho bude trvat, než mě spojí s Izraelem.
Řekla že neví. Závisí to na lecčems.
Hodiny, dny, týdny?
Řekla, že neví.
Aspoň to však nevěděla nemecky."
V Římě naštěstí žádné problémy nebyly, personál letiště mluvil anglicky a v dnešní době vyspělých komunikačních technologií není třeba čekat týden v telefonní kabině, i když uběhl překvapivě rychle a strava byla překvapivě dobrá.
"Šatna", vzala vídeňská satnarska čarodějnice kabát a milionář stal uprostřed kavárny tak, jak ho B-h stvořil.
O peníze vídeňským satnarskym carodejnicim vůbec nejde. Jde jim o kabáty,nadvládu nad těmi, kdo je nosí. "
Tak na tuto povídku jsem si s úsměvem vzpomněla, když mě v centrální vídeňské synagoze správce synagogy požádal, abych si kabát přehozeny přes židli odnesla do šatny, " neboť nejsme někde ve stejtlu. "No to měl pravdu. Byli jsme v evropske metropoli.
Milé a vtipné.